Jak název napovídá, africká fialka se k nám dostala z Afriky, konkrétně z její východní části. Do Evropy ji přivezl německý diplomat baron von Saint Paul, podle něhož rostlina získala své botanické jméno Saintpaulia a roztomilou českou přezdívku pavlínka. Původně kvetla modře, růžově a bíle, ale časem bylo vypěstováno přes 12 tisíc kultivarů různých odstínů, mezi nimiž najdete i fialky se zkadeřenými listy nebo rostliny převislé.

Květináč s africkou fialkou můžete umístit téměř kamkoli. Na rozdíl od jiných rostlin dovezených z teplých krajů fialka není náročná na vzdušnou vlhkost, nevadí jí ani panelákový byt. Něco málo ale přecijen potřebuje: dostatek světla, ale nikoli přímé slunce. Místnost nepřetápějte na víc jak 25°C, při vyšších teplotách rostlina přestává růst. Své pravidlo má i zálivka: fialku vždy zaléváme jen do misky, nikdy ne na listy, mohly by uhnívat. Substrát nenechte zcela vyschnout. Zalévejte přiměřeně.

Africká fialka

Fialkám vyhovuje lehká a porézní zemina s přídavkem rašeliny, přidat můžete i písek nebo perlit pro provzdušnění kořínků. Květináč by měl být vždy zhruba o třetinu menší, než je celková velikost rostliny. Ve větší nádobě bývá fialka náchylnější k zahnívání kořenů, a navíc méně kvete.

Co se týče hnojení, existuje speciální hnojivo přímo na africké fialky. Pěstitelům se však osvědčilo i hnojivo na kaktusy a sukulenty, které prý u fialek podporuje bohaté kvetení.