Není jasné, jak aksamitník přišel ke svému lidovému názvu afrikán; s Afrikou totiž nemá nic společného, rostlina pochází původně z oblasti Střední Ameriky. Jeho vůně se nezamlouvá každému, na druhé straně ji ale nemají rádi ani zahradní škůdci. Bylo prokázáno, že aksamitníky spolehlivě odpuzují háďátka, která napadají podzemní části kořenové zeleniny a ráda si smlsnou i na okrasných cibulovinách. Na záhon s aksamitníky se většinou nevydávají ani plži, a dokonce i mšice si podle některých zahradníků dvakrát rozmyslí, než sem podniknou nálet.

Afrikány se proto často vysazují jako obruba záhonu, aby chránily okolní vegetaci. Samy jsou nenáročné; nejlépe se jim daří na osluněném stanovišti v propustné půdě, ale snesou i polostín a sušší půdu. Jejich nespornou výhodou je dlouhá doba kvetení - kolikrát vykvetou už v květnu, kdy vzrostlé sazenice vysadíme na záhony, a vydrží krásné až do podzimu.

Aksamitníky neboli afrikány

Zahradním afrikánům prospěje občasné přihnojení plným kapalným hnojivem. Pokud je budeme pěstovat za oknem v truhlíku, budou vyžadovat hnojení každý týden. Také půdu pro ně bude třeba vybírat pečlivěji. Nejvíce se jim zavděčíme substrátem pro balkónové rostliny, do kterého přimícháme trochu proleželého kompostu. Během letní sezóny je pak musíme často a vydatně zalévat.

Typická barva květů aksamitníku je sytě žlutá až oranžovožlutá, ale jak už to ve šlechtitelství bývá, zrodila se spousta odrůd s hnědočerveným nebo mahagonově hnědým květenstvím. Výjimkou nejsou ani dvoubarevné kombinace jednotlivých okvětních lístků či úplně bílé květy.

Semena aksamitníků je nejlepší vysít během března či nejpozději v dubnu do pařníčku na okenním parapetu. Vzrostlé rostliny pak přesadíme na záhon v polovině května po Zmrzlých mužích. Semínka lze v květnu vysít přímo do půdy, na květy si však v tom případě počkáme déle.