Zachytávat a uchovávat dešťovou vodu je v současné době už samozřejmostí. Srážkovou vodu, kterou zadržíte, nemusíte platit. Řada průzkumů navíc potvrdila, že její kvalita je naprosto dostačující pro celou škálu využití na zahradě i v domácnosti. Pro zavlažování zahrady je dokonce vhodnější než voda z kohoutku, protože neobsahuje chlór, je chudá na soli a minerály, což je opak tvrdé vody, a tak nedochází k zasolování půdy.

Kvalita zachytávané dešťové vody ale může být ovlivněna typem střešní krytiny. U střechy z klasických pálených (keramických) nebo betonových tašek se není čeho obávat. U plechové střechy si dejte pozor na uvolňování staršího nátěru. V případě střechy pokryté asfaltem nebo eternitem byste dešťovku neměli využívat k zalévání záhonů, jelikož se do ní mohou uvolňovat toxické či karcinogenní látky.

Sudy na sběr a uchovávání dešťové vody, které se umisťují přímo k okapu, se nejčastěji vyrábějí z tvrzeného plastu. Jsou k dostání v různých objemech od 50 do 500 litrů, s výpustným kohoutem nebo bez kohoutu. Většinou jsou opatřeny víkem. Zakrytý sud je vhodnější, protože odpadá nutnost instalace roštu pro zachytávání spadaného listí a dalších hrubých nečistot. V zakrytém barelu také nehrozí množení komárů. Nadzemní nádrže však nejsou určené pro celoroční provoz, na zimu musíte vodu vylít.

Kromě klasických sudů lze pořídit i nižší, široké nádoby na dešťovku. Vodu ze sudu rozvedete snadno po zahradě, buď samospádem, nebo pomocí čerpadla. Můžete jej také vybavit podstavcem, který usnadní napouštění konví. Pro pohodlné zalévání závěsných květináčů, vzdálených či hůře dostupných záhonů, rosení terasy i zavlažování travních ploch není od věci k ponornému čerpadlu připojit zahradní hadici s teleskopickou multifunkční sprchou.

Přímo na dešťový barel můžete připojit automatické zavlažovací systémy, které se postarají o závlahu větší plochy, cílené dodávky vody jsou tak úspornější. V závislosti na modelu může počítač uložit několik různých zavlažovacích programů, různé instrukce pro na sebe navazující dny nebo, v jednoduché variantě, pouze jeden denní čas zavlažování.

Klasické postřikovače, které z malých trysek vydávají paprsky vody a přitom se otáčejí nebo vodu impulzně stříkají, se hodí pro zavlažování trávníku. Druhou variantou jsou odkapávací trysky (kapková závlaha), které vydávají vodu po kapkách a hodí se na zalévání záhonů nebo i pro květinové truhlíky. Pro novou výsadbu jsou vhodné mlhové trysky a pro úzké plochy s rostlinami pásové trysky. Pokládka zavlažovacího systému není náročná – stačí vykopat příkopy, do nich položit příslušenství a pak je zase zasypat.

Šedá voda

Dostatek vody pro vaši zahradu, aniž byste se museli spoléhat jen na srážky, natož vodovodní kohoutek, zajistí podzemní nádrže, kam půjde dešťovka i voda z domácnosti. Jde o investičně náročnější akci, prostředky však lze částečně získat z programu Dešťovka. Každým otočením kohoutku proudí do našich domácností pitná voda – ta se však často během pár chvil promění v „odpad“, který následně putuje do kanalizace.

Pokud používáte k praní nebo mytí nádobí ekologické prací a mycí prostředky, šedá voda obsahuje snadno odbouratelné čisticí složky, trochu špíny a zbytků jídla, které půdní mikroorganismy s radostí zkompostují. Ocení ji plodová zelenina, dřeviny i okrasné záhony, pro závlahu listové zeleniny ji však nevyužívejte. Ideální je zalévat dobře mulčovaný záhon. Zastýlka pohltí vodu, zabrání jejímu rozstřikování i odtékání a navíc napomůže i rychlému zpracování organických nečistot půdními mikroorganismy.

Zásobárnou takové vody může být i žumpa na chalupě, když do ní dáváte septikové bakterie. Hodí se pro závlahu dřevin i trvalek, které jsou náročné na živiny. Zvažte, jestli se na podzim nepustíte do vybudování malé kořenové čistírny, která nabízí nejpřirozenější způsob jak vyčistit odpadní vodu z domácnosti. V mokřadu můžete pěstovat jedlé a užitkové rostliny.

O napájení záhonů se postará i svejl. V mírnějším svahu se vyplatí vyhloubit vodorovné, po vrstevnici vedené strouhy neboli ony svejly, které vodu zadrží a ta se postupně vsákne. Stačí, když budou jen pár decimetrů široké. Mohou zůstat prázdné, nebo je vyplňte organickou hmotou, která postupně tleje a vodu nasává jako houba.

Pokud se vaše zahrada rozkládá na svahu, voda z ní rychleji odtéká. Zadržení napomohou rovné nebo mírně ke svahu skloněné terasy. Ideálně je zpevní suché zídky stavěné z kamenů bez malty, jejichž spáry můžete osadit skalničkami.

Mulčování a stínění

Levným a snadným řešením, které pomůže uchovat vláhu vašim záhonům, je mulčování. Využít lze jak organický mulč, tedy trávu, listí, slámu nebo štěpku, nebo také oblázky a štěrk. Mulčem pokryjte v silné vrstvě záhony se suchomilnými trvalkami a bylinkami, poslouží jahodám stejně jako vzrostlým letničkám. Další možností jsou mulčovací fólie. Zvažte vybudování kompostu, díky němuž budete moci vracet organickou hmotu do svých záhonů. Nezapomeňte, že čím více humusu půda obsahuje, tím více vody pojme a uchová. Nasaje ji, protože je kyprá a vzdušná, a také ji podrží. Vláha neodteče pryč, ale je k dispozici rostlinám po dlouhou dobu. Osvědčeným pomocníkem je také organické hnojení, právě hnůj a kompost tvorbu cenného humusu podporují.

Vzrostlé stromy a keře poskytují v letním žáru ochranu lidem, ale brání také odpařování vláhy ze zahrady. Navíc díky svým hlubokým kořenům nevyžadují vydatnou zálivku. Pokud je na zahradě nemáte, vyzkoušejte stínící rohože, sítě nebo plachty, které lze umístit na ploty nebo zástěny. Chránit byste měli především záhony s listovou zeleninou. Částečný stín mohou vrhat sousedící treláže pro popínavé rostliny, jako jsou okurky, rajčata či dýně, které potřebují na rozdíl od salátů, čekanek či štěrbáků plné slunce. Vhodné jsou i rychle rostoucí popínavé letničky, jako jsou svlačec nebo povijnice.

Nejlepší dobou pro zalévání je ráno, vláha pomůže rostlinám zvládnout horký den. Velmi lehké a vyprahlé půdy lze obohatit látkami typu hydrogel, které mají velkou absorbční schopnost. Mnohé okrasné rostliny jsou odolné vůči suchu, zelenina je ovšem žíznivá. Rostliny s hlubokými kořeny, kterými jsou rajčata, okurky či ovocné keře, raději osvěžte jednou za dva i více dní větším množstvím vody najednou, aby voda prostoupila až ke kořenům.

Nízce sečený anglický trávník vyžaduje týdně přibližně 25 až 40 litrů vody na metr čtvereční, většina z ní se bez užitku odpaří. Pokud vám tedy nebude vadit mít místo dvoucentimetrového „angličáka“ trávník s délkou stébel třeba pět nebo deset centimetrů, ušetříte spoustu vody. Omezte proto zbytečné sečení, dorůstající tráva odpařuje a spotřebuje více vody než stébla vyšší, která si tu trochu vláhy, stejně jako zelenou barvu, uchovají snáze. Promyslete, jestli část trávníku na podzim nenahradíte třeba prérijními záhony suchomilných půdopokryvných rostlin, které vyžadují minimální zálivku.

Kořenová čistička

Je to vlastně mělké jezírko či mokřad, kde se starají o čištění šedé odpadní vody bahenní rostliny. Jeden metr čtvereční dobře fungujícího mokřadu vyčistí přibližně 30 litrů šedé vody denně. Kořenovou čističku je třeba vybudovat na místě nižším, než je odtok šedé vody z domu, abyste ji nemuseli pohánět čerpadlem. Přitékat by měla přes ochlazovací nádrž nebo jímku. Nezáleží na tom, jestli je pozemek rovný nebo svažitý, místo by však mělo být slunné nebo v polostínu. Vysaďte především bujně rostoucí rákos nebo chrastici rákosovitou, důležitou roli hraje i armáda mikroskopických pomocníků. Rostliny jim v práci napomáhají, kořeny vytvářejí pro mikroby vhodné podmínky. Činnost kořenové čistírny můžete zvýšit, když místo štěrku alespoň zčásti přidáte zeolit. Tato hornina je plná miniaturních kanálků, které jsou ideálním místem pro mikroorganismy.

Při běžném provozu hladinu vody udržujte těsně pod štěrkem, abyste zabránili líhnutí komárů. Až se rostliny rozrostou, lze čističku posílit přídavkem bakterií, které jsou pěstovány a prodávány přímo pro čištění přírodních jezírek. Ostatně i zakládání kořenové čističky bude stejné jako v případě jezírek. Vyhloubenou jámu vyložíte geotextilií a následně jezírkovou fólií. Vhodný je velmi mírný sklon, díky kterému bude voda pomalu prostupovat mokřadem a pak z něj samospádem odtékat. Na dno nasypete dvacet centimetrů silnou vrstvu štěrku frakce 2 až 4 cm nebo zeolitu a doplníte ji vrstvou jemnějšího štěrku. Výtokem lze celý mokřad na několik hodin vypustit, aby se substrát provzdušnil a rostliny lépe zakořenily.

Před samotnou výstavbou kořenové čistírny odpadních vod musí proběhnout územní řízení na stavebním úřadu obce. Poté potřebujete získat povolení ke stavbě od vodoprávního úřadu, protože kořenová čistírna je vodním dílem. Podkladem pro povolení je zpracovaná projektová dokumentace. Limitujícím faktorem však může být velikost pozemku. Na každého obyvatele potřebujete zhruba 1–5 m² plochy, podle typu čistírny. Do stavby se můžete pustit sami po prostudování odborné literatury, práci usnadní zakoupení instalačního setu, který nabízejí firmy specializující se na výstavbu kořenových čistíren.