Černuchu můžeme vysévat do volné půdy od jara až do časného léta; roste rychle, vykvétá do deseti týdnů po výsevu. Svědčí jí slunné stanoviště s propustnou půdou, na živiny však příliš náročná není. Protože hluboce koření, nemá ráda přesazování. Kam ji vysejeme, tam by už měla zůstat. Vzrostlé rostlinky jednotíme na alespoň 10 cm, aby měly kolem sebe dostatek místa a mohly se plně rozvětvit. Černuchy se snadno množí samovýsevem, je proto možné, že se vám příští rok objeví na záhoně znovu samy od sebe.

U nás se nejčastěji pěstuje černucha setá (Nigella sativa) a černucha damašská (Nigella damascena). Květy bývají blankytně modré, ale mohou být i téměř bílé nebo narůžovělé a vyrůstají na konci stonku i z jednotlivých výhonků. Jejich prohnuté dvouklané nektarové lístky obrůstají v několika vrstvách nápadně vyčnívající střed s dlouhými pylovými tyčinkami, které z profilu působí jako tykadla.

Tobolka černuchy je velice dekorativní

Černucha patří k oblíbeným slaměnkám; pro dekorace se mohou využít i tobolky, které se na rostlině objeví po odkvětu; sebereme je ještě před dozráním a usušíme.

Ze semen se v minulých dobách připravoval nálev, který sloužil ke zmírnění žaludečních křečí a nadýmání i jako prostředek proti infekcím zažívacího traktu a střevním parazitům. Východní kultury černým kmínem vykuřovaly mouchy a komáry. V indické kuchyni se s tímto kořením setkáme dodnes, přidává se do směsi kari a dochucují se jím zeleninové pokrmy i luštěniny.