Okraje polí a cest dříve hojně zdobila chrpa polní (Centaurea cyanus). Ta dorůstá výšky až 80 cm a chlubí se zářivě modrým květenstvím. Na rozdíl od jiných druhů jde o letničku, kterou je třeba na zahradu vysévat každý rok znovu. V minulosti se využívala i v léčitelství, obklady namočené v odvaru z chrpy se přikládaly na unavené oči a pomáhaly při zánětech spojivek.

Původním druhem luk a strání je také dnes už chráněná chrpa horská (Centaurea montana). Tento druh je o něco nižší (40-60 cm) a jeho plstnaté listoví se rychle rozrůstá do šířky. Vyšlechtěné odrůdy kvetou nejen modrými, ale také nachovými, růžovými či bílými květy a uplatní se zejména ve volných výsadbách, kde neutlačí okolní rostliny.

Chrpa bělavá (Centaurea dealbata) nekvete bíle, jak bychom z jejího názvu usoudili; své přízvisko získala podle bělavého středu květů, jež mívají růžovou až karmínovou barvu. Chrpa bělavá vytváří bohaté trsy a roste do výše až 70 cm.

Chrpa velkohlavá (Centaurea macrocephala)

Jasně žlutou barvou pak kvete chrpa velkohlavá (Centaurea macrocephala), která se od jiných druhů chrp liší také impozantním vzrůstem - může dorůst výšky až 1,2 m. Na pěstování je nenáročná a zpravidla kvete už v prním roce po výsevu.

Chrpám se daří na slunném stanovišti v kypré a propustné půdě obohacené kompostem a vápníkem. Ocení, když jim přilepšíte dolomitickým vápencem nebo dřevěným popelem. V horkých dnech je nutné je zalévat, obecně ale snáší spíše sucho než přemokření. Za trochu péče se vám odmění půvabnými květy a přilákají k vám na zahradu čmeláky, motýly a další důležité opylovače.