Nejrozšířenější je u nás šeřík obecný (Syringa vulgaris) a jeho odrůdy, kvetoucí různobarevnými, jednoduchými i plnými květy. Rostlina u nás není původní, pochází z oblasti jihovýchodní Evropy a Malé Asie a do našich krajů se dostala v druhé polovině 16. století. Přesto není nijak náročná na pěstování, vyhovuje jí neutrální až mírně vápenitá půda a slunné i polostinné stanoviště. Šeříky přežijí období sucha; dostatek vláhy vyžadují jen v období nakvétání.

Šeřík roste poměrně pomalu, při výsadbě živého plotu počítejte s přírůstky tak asi 20 až 30 cm za rok. Výhodou je, že ho nemusíte pravidelně stříhat, není to dokonce ani vhodné, protože rostlina kvete na loňském dřevě; pokud byste celý keř na podzim ostříhali, následující jaro by nekvetla. Šeřík se proto stříhá jen těsně po odkvětu, kdy se odstraňují odkvetlá květenství, hlubší řez se pak v případě potřeby provádí během října, přičemž se ale neořezává celý keř najednou, ale jen jeho části. Celý keř takto postupně ořežeme během několika let.

Šeřík obecný

Pro živý plot ze šeříku potřebujeme dostatek místa, protože tato dřevina po několika letech začne vytvářet odnože, které ji sice odspodu zahustí, ale mohou se rozrůstat do šíře tří metrů.

Nezapomínejme také, že šeříky produkují silné alergeny. Celá rostlina kromě květů obsahuje látku syringin, jejíž název byl zřejmě odvozen od latinského názvu šeříku - Syringa. Tato látka může působit při kontaktu s pokožkou dráždivě a vyvolat alergickou reakci. Jiný alergen pak najdeme v květech, ten zase bude vadit jedincům alergickým na pyl.

Věděli jste, že:

V minulých dobách se šeříku přisuzovaly magické schopnosti, jejich větvičky například vyháněly z obydlí zlé duchy. Lidové léčitelství využívalo vůně šeříku ke zklidnění psychiky a zmírnění bolesti hlavy, rozdrcené květy se přikládaly jako obklad na bolavá místa.