Rod dřišťálů (Berberis) zahrnuje řadu rozličných druhů, mezi nimiž najdete keře opadavé, poloopadavé i stálezelené. Nižší, zakrslé odrůdy se hodí i pro skalky a okrasné záhony, vysoké dřišťály se pak uplatňují především v živých plotech. Různé druhy kvetou různými barvami, květy mohou být žluté, červené nebo zelené. Na opadavých druzích se na podzim vytvoří drobné červené plody, stálezelené dřišťály nesou plůdky tmavomodré, s jakoby ojíněným povrchem.

Některé dřišťály vyniknou na podzim krásným zbarvením listů; do temné červeni se zahalí například dřišťál Juliin (Berberis julianae), který se často vysazuje do živých plotů pro svou impozantní výšku. Měl by se jen často stříhat, aby nepřerostl - potom by se už kvůli ostrým trnům upravoval obtížně.

Při úpravě dřišťálů je třeba také myslet na to, že odstřihlé větvičky jsou plné trnů, o které se může snadno poranit bosá dětská noha i tlapka psa. Hodí se proto spíš pro odlehlé kouty zahrad, neměly by přímo sousedit se zatravněným pláckem sloužícím ke hře a relaxaci.

Dřišťály patří k nenáročným dřevinám, spokojí se s chudší a sušší půdou zásadité reakce. Vyhovuje jim polostín a obstojí i na návětrné straně.

Nižším a obzvláště dekorativním druhem je dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii), jenž pochází z Japonska a vytváří husté keříky. Jeho kultivary se pyšní různou barvou i kresbou listů a skvěle doplňují okrasné výsadby a skalky.