Kaki svým vzhledem na první pohled připomíná rajče, ale chutná zcela jinak. S rajčetem má společné jen to, že je rovněž velice zdravé - obsahuje hodně vitamínu C a pomáhá trávit tuky, jeho konzumace se proto doporučuje zejména lidem s nemocnými játry a ledvinami. Ne každý ale tomuto ovoci přijde na chuť. Kaki má totiž jeden háček: musí se nechat pořádně uzrát, jinak vás odradí trpkou chutí a špatnou stravitelností. Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily transport do našich obchodů, a dozrávají při pokojové teplotě. Teprve když jsou na omak měkké, můžeme je konzumovat nebo přemístit do lednice.

Dužina kaki je měkká až mazlavá, její konzistence přímo vybízí k zapracování do marmelády. Přidává se také do orientálních omáček a čatní, nebo se jí jen tak na palačince či se zmrzlinou. Kaki dokáže ozvláštnit zeleninový salát a připravují se z něho rovněž sladké moučníky.

Zeleninový salát s kaki

Tip na zeleninový salát s kaki:

Potřebujeme: směs listových salátů (lollo rosso, lollo biondo, polníček), 1 kaki, 1 pomeranč, kozí sýr (dle chuti), hrst vlašských ořechů, olivový olej, snítka čerstvého tymiánu, drcený černý pepř

Kaki omyjeme a oloupeme, dužinu nakrájíme na kostky a krátce osmahneme na olivovém oleji s nasekaným tymiánem. Odstavíme a v míse promícháme s kostkami kozího sýra, salátem a ořechy. Dochutíme pepřem a ozdobíme plátky pomeranče.

Tip na muffiny s kaki:

Potřebujeme: 2 plody kaki, 3 vejce, 1 hrnek cukru krupice, 1/2 hrnku slunečnicového oleje, 1/2 hrnku mléka, 2 hrnky polohrubé mouky, prášek do pečiva

Vejce rozšleháme s cukrem, přilijeme olej a mléko a dobře promícháme. Postupně přisypáváme mouku s práškem do pečiva. Do směsi nakonec vmícháme oloupané a pokrájené kaki, můžeme ho klidně i trochu rozmačkat. Předehřejeme troubu na 180°C a těsto rozdělíme do vymazaných formiček na muffiny. Pečeme zhruba 20 minut.

Pokud jste si nevšední chuť kaki zamilovali, můžete si toto zajímavé ovoce sami vypěstovat. Dnes už u nás není problém sehnat otužilé kultivary tomelu japonského, které snesou českou zimu. Tomel se pěstuje podobně jako meruňka; vyhovuje mu slunné stanoviště chráněné před větrem a za mrazivých dnů ocení přikrývku z chvojí. Plody se začínají vybarvovat koncem října, sklízíme je však až po prvním mrazíku, nejlépe okolo Vánoc.