S výrobou vlastního fóliovníku se Pavlína Molíková pochlubila ve skupině Stavíme svépomocí - rady, tipy a triky na facebooku.
Podívejte se i na další tip na stavbu fóliovníku:
„To jsou přesně příspěvky do této skupiny. Pak bude dávat smysl. A od ženy je to obzvláště super. Pěkná práce. Klobouk dolů,“ píše v diskuzi Pavel Nový. A chválou se v komentářích opravdu nešetří.
Učila se od chlapů
„Od mala jsem byla spíše ve společnosti chlapů a taky se hodně naučila. Od opravy aut, motorek, kopání a ježdění s bagry, řízení tatry, traktoru, truhlařinu, štuky i pájení. Jako žena musím vaši práci ocenit, protože když ve svém okolí vidím ženský a jejich větu od toho mám snad chlapa, tak se mi otvírá kudla v kapse. Klobouk dolů, jste šikovná a jsem ráda, že takové ženy jsou,“ komentuje příspěvek Andrea Vernerová.
„Celý pařník je montovaný z UD a CD profilů na sádrokarton, se kterým jsem měla možnost se seznámit a naučit něčemu novému při rekonstrukci domu a stropů. Rekonstrukce domu mě naučila mnoho nového a práce se nebojím. Vyučila jsem se slaboproudým elektrikářem a opravářem domácích spotřebičů v Kostelci nad Orlicí,“ říká Pavlína Molíková.
Jejím kutilským vzorem je pro ni otec, který má svou dílnu, v níž paní Pavlína vždy najde vše potřebné.
close
info
Zdroj: Deník/Denis Drahoš
zoom_in
Foliovník je 200 cm široký, 100 hluboký a 70 vysoký.
„Práce s profily je snadná a rychlá, takže u toho stačí trochu přemýšlet. K profilům jsem musela koupit pár trhacích nýtů, parotěsnou fólii, 2 x 30 cm piánového pantu. Celkové náklady byly opravdu nízké, vím to přesně, bylo to 389 korun,“ usmívá se Pavlína Molíková.
Vše dělala po večerech
Nic si dopředu nerozkreslovala a vše promýšlela, jak se říká, za pochodu. Bylo nutné vymyslet, co, kde a jak bude spojené, aby vše dohromady bylo funkční. Nejtěžší bylo vymyslet konstrukci, aby bylo pokud možno co nejméně odpadu a zbytků a aby byla jednoduchá i montáž. „Dělala jsem vše ve volných večerech místo koukání na televizi a sebralo to asi dvě hodiny času. V televizi se stejně není na co dívat, takže to byl užitečně využitý čas,“ konstatuje.
Nahrává se anketa ...
Z funkčního pohledu by dnes udělala jen dvě věci jinak. „Vrchní otevírací střechu bych nemontovala na piánový pant, ale na takový, který půjde vysadit jako u dveří. Tím by bylo možné v zimě vysadit střechu a uklidit ji od sněhu. Druhou věcí, kterou bych změnila, je rozměr pařníku. Nyní je dva metry široký, metr hluboký a sedmdesát centimetrů vysoký. Na hloubku by bylo ideální, aby měl zhruba sedmdesát centimetrů pro lepší přístupnost,“ říká.
„Není se čeho bát,“ povzbuzuje nejen ženy, ale všechny kutily: „Jediné, o co můžete přijít, je jen váš čas, nebo zbytečně nakoupený materiál. Ale když to nezkusíte vyrobit, nikdy nezjistíte jestli to zvládnete,“ dodává ke svému projektu Pavlína Molíková.
