Květy narcisů nám přirostou k srdci, i když jsou v západní kultuře spojovány se jménem mýtického mladíka, který se natolik zamiloval do vlastního obrazu na hladině vody, že utonul. Ve starém Řecku platil narcis dokonce za symbol smrti. Lidová květomluva v našich krajích byla k této jarní květině milosrdnější, ale nikoli přívětivá - narcis znamenal žárlivost, nebo dokonce nevěru.

Narcisy se proto dodnes nehodí jako kytice na schůzku s milovanou osobou. S nadšením se ale pěstují. Brzy zjara prozáří záhony, skalky i truhlíky a parádu nadělají i jako pokojová rostlina.

Pěstování narcisů není náročné. Potřebujete k němu světlé stanoviště a občasnou zálivku. Je lepší, když narcisy zalijeme jen jednou týdně a vydatně, než každý den po troškách. V květináčích ovšem zemina vysychá rychleji, takže v tomto případě můžeme zalévat vždy, když je substrát mírně proschlý.

Po odkvětu už narcisy nezaléváme. Stvoly s odkvetlými květy odřežeme, ponecháme jen zelené listy, které posléze zežloutnou a zvadnou. To ale neznamená, že rostlina odumírá. Veškerá výživa z listů se jen přesune do cibule, kterou nyní můžeme vyjmout, očistit od zeminy a nechat odpočívat na suchém místě až do začátku podzimu, kdy ji opět zasadíme. Pokud máte narcisy v záhoně, cibule nemusíte na léto vyhrabávat. Květiny vydrží na jednom místě bez přesazování 4 až 5 let.