Jakon se u nás zřejmě nikdy nebude pěstovat ve velkém. Potřebuje totiž teplé podnebí a českou zimu nepřežije. Drobné zahrádkáře to ale neodradilo a pěstují ho od jara do září jako jednoletou rostlinu. Kromě tepla jakon nic zvláštního nepotřebuje. Vyhovuje mu slunné stanoviště s hlinitopísčitou půdou, přiměřená zálivka a případně kompost. Výhodou je, že nebývá napadán chorobami ani škůdci.

V domovském Peru je jakon trvalou rostlinou. Dosahuje dvoumetrové výšky a kvete žlutými nebo oranžovými květy. Rozmnožuje se stonkovými hlízami, které se vytvářejí hned pod povrchem půdy. Naopak hlouběji v půdě najdeme shluk hlíz vhodných pro konzumaci - jedlé hlízy mají tvar protáhlé brambory a každá dosahuje hmotnosti 200 - 500 g.

Čím je jakon tak výjimečný, že stojí za to vyzkoušet ho i v našich podmínkách? Jeho jedinečnost spočívá zejména v obsahu oligofruktózy, která po konzumaci nezvyšuje hladinu cukru v krvi. Sladké hlízy jakonu si tak můžou dopřávat i diabetici. Oligofruktóza navíc podporuje prospěšné střevní bakterie - jakon tak prokáže službu při zácpě a svou roli hraje i v prevenci proti nádorům tlustého střeva.

Zdroj: Shutterstock.com

Tím však výčet jeho předností zdaleka nekončí. Jakon obsahuje také proteiny, vápník, fosfor, karoten, železo a vitamín C. Jíst se dá syrový, vařený, kompotovaný nebo grilovaný, můžete ho usušit nebo osmažit jako chipsy. Připravuje se z něj i nízkokalorický sirup. Protože je chuťově blíž ovoci než zelenině, v syrovém stavu skvěle doplní ovocné saláty, ve vařené nebo kompotované podobě se dá pro změnu přihodit do ovesné nebo krupicové kaše.