Zatímco hlohy patří mezi léčivé rostliny a jejich plody zvané hložinky se v kuchyni někdy uplatňují při výrobě domácích marmelád, kuličky hlohyně jsou mírně jedovaté a zejména děti po jejich požití mohou mít vážné zdravotní problémy. U nás se pěstuje zejména hlohyně šarlatová, jejíž plody mají v závislosti na odrůdě oranžovou až sytě červenou barvu.

Hlohyně šarlatová

Hlohyně šarlatová se mezi pěstiteli těší oblibě jako solitér i jako součást živých plotů. Díky ostrým trnům je neprostupná a na zimu neopadá, takže zdobí zahradu i v době, kdy je kolem domu všechno holé a pusté. Plody se na větvích drží dlouho do zimy, může na ně klidně napadat první sníh. Ačkoli nejsou pro člověka nijak využitelné, poskytují významnou potravu ptákům, kteří s příchodem zimy nemají do čeho zobnout. Hlohyně šarlatová je navíc velmi nenáročnou dřevinou, jež dobře snáší mrazy i sucho, krytí kořenů se v zimě doporučuje jen u mladých rostlin. Na půdu je hlohyně nenáročná, upřednostňuje těžší hlinitou, až hlinito-jílovitou zeminu.

Ostré trny mají také hlohy, jichž se u nás pěstuje více druhů. Jejich listy ale na zimu opadávají, na větvích se v chladném období udrží jen v teplejších oblastech. Od května do června hloh zaujme bílými či růžovými květy, jejichž vůně však není každému příjemná. Přesto se někdy sbírají a suší na čaj, protože obsahují látky stimulující srdeční činnost a regulující krevní tlak. Stejné účinky se připisují i plodům - hložinkám. Léčitelé doporučují odvary z květů i plodů při stresu a nespavosti, je třeba ale použít původní odrůdu. Vyšlechtěné hlohy, pěstované ryze jen pro okrasu, prý účinných látek obsahují méně. Některé mohou být dokonce zcela nejedlé.

Hlohy se dobře pěstují na plném slunci v propustné humózní půdě, dobře se tvarují, a proto se hodí zejména pro živé ploty. V létě vám navíc poskytnou příjemný stín, aniž by samy utrpěly újmu ze strany horkého slunce.