Japonské javory vynikají na zahradách jako výrazné solitéry, dají se pěstovat i v nádobách na terasách nebo na skalkách jako bonsaje. Nedaří se jim však všude. V první řadě potřebují propustnou kyselejší zeminu. V těžkých jílovitých půdách zahynou, nesnášejí ani vyšší obsah vápna v půdě. Na rozdíl od domácích dřevin jsou japonské javory choulostivější, nehodí se proto do vyšších poloh nebo do mrazových kotlin. Je třeba jim vybrat chráněné stanoviště, kam nefouká chladný vítr a kam ani nedopadá ostré letní slunce, které by jim popálilo listy.

Řez se u japonských javorů provádí jen minimálně. Tyto dřeviny beztak rostou natolik pomalu a samy o sobě dosahují zajímavých tvarů, že řez ani nebývá potřeba. Kdybyste chtěli javor přecijen seříznout, používejte k tomu zásadně vydezinfikované nástroje a ránu hned ošetřete stromovým balzámem. Javorské javory jsou totiž náchylné k houbovitým infekcím a z hlubších řezů se už nemusejí vzpamatovat.

V současné době existuje asi 300 vyšlechtěných kultivarů japonských javorů, jejichž listy se na podzim zbarvují do odstínů žluté, oranžové, červené až fialové barvy. Vzrostlé stromky pro výsadbu seženete ve specializovaných zahradnictvích, přičemž je vždy lepší, zakoupíte-li stromek, který byl vypěstován v místních podmínkách a nikoli v cizině. Budete tak mít jistotu, že je javor už od semenáče zvyklý na naše klima a lépe snese přesazení na vaši zahradu.

Stromek vysazujeme do připravené jámy, která by měla mít velikost 1,5x až 2x větší než kořenový bal, a zasype se do stejné výšky, v níž byl zasypán ve školce. Po obsypání substrátem by se měl stromek vydatně zalít a posléze zamulčovat proti vysychání. V zimě je třeba japonské javory chránit před mrazem chvojím.