Koniklec je vytrvalá bylina vysoká 5 až 30 cm s nápadně fialovými zvonkovými kvítky, které se postupně zcela otevřou. Samotný květ se skládá zpravidla ze 6 okvětních lístků a mnoha výrazně žlutých tyčinek zvýrazňujících jeho krásu. Nápadné jsou též drobné přízemní lístky vyrůstající z oddenku mezi loňskými zaschlými zbytky listů. Nejvýraznějším znakem, podle něhož koniklec vždy spolehlivě poznáme, je ochlupení. Od stonku až po květ je celý porostlý bělavým jemným chmýřím, které ve světle zapadajícího slunce působí jako závoj.

V zahradách se koniklec vysazuje hlavně na skalkách, protože mu vyhovuje sušší zemina chudší na živiny. Svědčí mu slunné stanoviště a vápenitá půda, vyniká proto mezi vápencovými kameny. Kde ho jednou zasadíte, tam byste ho měli ponechat - koniklec má totiž dlouhý kořen a není snadné ho přesadit.

Koniklec má rád sušší, kamenité půdy

Koniklece se dají sehnat v různých druzích a kultivarech, jejich květy mohou být různě zbarvené. Při pěstování ze semínek ale barva květu bývá překvapením, protože rostliny se mezi sebou rychle kříží a výslednou barvu dopředu jen těžko odhadneme.

Rostliny můžeme vysadit i do nádob, podmínkou je dobrá drenážní vrstva, aby se kořeny nepřemokřily. Nádoby s konikleci ozdobí předzahrádky, vchody domů i terasy, potřebují jen dostatečný přístup slunce.

Věděli jste, že…

Koniklec byl ve středověku považován za léčivou rostlinu a jako takový se používal k léčbě moru. Šlo ale spíš o vyhánění čerta ďáblem - koniklec je totiž silně jedovatý. Jeho toxiny zpomalují srdeční tep a snižují krevní tlak natolik, až dojde ke kómatu.