Majoránka je choulostivá bylinka, jejíž sazeničky by měly přijít do volné půdy až v polovině května, kdy už nehrozí mrazíky. Semínka však můžete zasít už na konci dubna, vzejdou tak akorát po "Zmrzlých". Vzešlé rostlinky rozesazujeme na vzdálenost asi 15 cm, protože se rozrůstají do šířky a potřebují víc prostoru. Majoránku zaléváme přiměřeně, nesnáší přemokření. Bude jí vyhovovat slunné stanoviště chráněné před větrem a lehká půda obohacená o humus. Majoránce to bude nejvíce slušet na okrajích záhonů, na skalce i mezi dalšími středomořskými bylinkami, které k růstu potřebují podobné podmínky.

Majoránku pěstujeme hlavně pro její lístky, které se uplatní v kuchyni jak v čerstvém, tak v sušeném stavu. Nejlepší je bylinku sklízet před rozkvětem, kdy je její aroma nejsilnější. Rostliny sestřihneme asi na 5 cm, aby mohly znovu obrazit. Za sezónu majoránku můžeme sklízet dvakrát až třikrát.

Na podzim před příchodem mrazíků pak vytrháme celé rostliny a usušíme zavěšené ve svazečcích v tmavé, ale dobře větrané místnosti. Ideálním místem je půda nebo podkroví. V dobře uzavřené tmavé nádobě vydrží usušená majoránka až jeden rok.

Pokud pěstujete majoránku v nádobách, můžete ji během zimy udržovat při životě doma za oknem. Dopřejte jí o něco nižší teplotu a zalévejte ji jen tak, aby nevyschla. Není ale zaručeno, že vám vydrží krásná a voňavá až do příštího roku. Praktičtější bude, když ji vysejete každý rok znovu jako letničku.