Zatímco merlík bílý je světem přehlížen coby všudypřítomný plevel rostoucí jak okolo polí, tak na skládkách, jeho příbuzný merlík peruánský je ceněn jako superpotravina budoucnosti. Známe ho pod názvem quinoa a kupujeme jeho zrna, ze kterých se může umlít mouka. Merlík bílý má zrníčka menší a nikdo je zatím nezpracovává, i když jsou rovněž jedlá a v dobách hladu v minulosti v některých oblastech Evropy skutečně posloužila jako náhrada obilovin.

Merlík bílý se u nás sbírá hlavně kvůli listům. Sběr je nejlepší v době, kdy jsou rostlinky ještě hodně mladé, protože časem na sebe navážou ze země dusík. Listy můžeme v kuchyni použít podobně jako špenát: uplatní se v salátech, polévkách, jako náplň palačinek atd.

Nemusíme se přitom bát, že by nám bylina dodala méně prospěšných látek než vyšlechtěný špenát; železa a bílkovin obsahuje dokonce větší množství. Merlík je navíc bohatý také na vitamín B1 a vápník.

Z listů se dále připravuje odvar, který se v lidovém léčitelství využívá ke zmírnění revmatických bolestí, k léčbě zubního kazu a koliky. Aplikuje se rovněž na ekzémy a hojí hmyzí bodnutí i popáleniny. Má ovšem mírně laxativní účinky, takže by měl konzumovat s mírou.

Merlík všedobr

V semenářství seženete "ušlechtilejší" druh merlíku, a to merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus). Také tuto rostlinu je možné zpracovat jako špenát a vařit z ní čaje, jež mají podobné účinky jako nálevy z merlíku bílého. Kromě toho je merlík všedobr známý protizánětlivými účinky, pomáhá při anémii a při zánětech dýchacích cest. Na pěstování je nenáročný, poroste téměř všude a je plně mrazuvzdorný.