Monokulturní zelená plocha posekaná na dva centimetry nedokáže v zemi zadržet vlhkost a rychle vysychá, takže její zalévání je vlastně plýtvání vodou. Naopak vyšší trávníky, kde se kromě trávy vyskytují i jiné druhy, jako třeba sedmikrásky, jitrocele, jetele nebo rozrazily, se dokážou se suchem vypořádat lépe, protože zemi chrání před přímými slunečními paprsky, a zadrží tak v půdě vláhu po delší dobu.

Částice vyschlé půdy pod posekanou trávou se navíc větrem rozptylují do vzduchu, a na zahradě tak vzniká nezdravé prašné prostředí, zatímco vyšší porost prach z ovzduší naopak zadrží.

Ekologové v posledních letech stále více volají po změně přístupu ke kultivaci krajiny, protože ze středoevropské přírody povážlivě mizí četné druhy hmyzu i ptáci, kteří se hmyzem živí. Hmyz na posečených plochách nemá šanci najít úkryt, jeho kukly a larvy jsou rozdrceny sekacími stroji a ty přeživší zahubí agresivní herbicidy a hnojiva.

Něco málo pro změnu této smutné situace může učinit každý zahrádkář tím, že se vzdá pečlivě pěstěného anglického trávníku, nechá trávu trochu povyrůst a dovolí polním kytičkám, aby sem tam vykoukly ze země a poskytly hmyzu svůj nektar. Sekání zahrady by se pak mělo provádět po částech, aby se hmyz stihl přestěhovat jinam a rostliny měly dostatek času vykvést a vysemenit se. Na menších plochách nám postačí kosa nebo srp, v případě větších zahrad si můžeme vypomoci lištovou nebo bubnovou sekačkou.