Sněženky a bledulky jsou ve volné přírodě přísně chráněné, pro cibulky tedy musíte zamířit do zahradnictví. Nepotřebujete jich ale mnoho, obě rostliny se dají za vhodných podmínek namnožit. Důležitá je pro ně kyprá, výživná půda a dostatek vlhkosti, nehodí se na suchá místa a skalky. Vysazujeme je do polostínu až stínu, na vzdálenost 7-10 cm od sebe. Cibule bledulek se sázejí do hloubky 8 cm, sněženky o něco mělčeji, asi 5-7 cm.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je skutečně první květinou, kterou lze po novém roce v přírodě spatřit. Rozkvétá už v únoru, kdy je zem ještě pokryta sněhem, a v kvetení pokračuje až do dubna. Při nákupu cibulek zkontrolujte, zda nejsou příliš suché nebo plesnivé. Cibulky sněženek jsou velmi křehké a při přesazování byste je měli co nejrychleji vrátit do země, aby nevyschly. Stejně jako další cibuloviny, i sněženky se množí dceřinými cibulkami.

Bledule jarníZdroj: Shutterstock.com

Nejotužilejší z bledulek je bledule jarní (Leucojum vernum). Začíná kvést koncem února a její stonek obvykle nese jediný květ. Velmi vzácným druhem je pak bledule letní (Leucojum aestivum), která se chlubí třemi až sedmi menšími kvítky na jednom stonku. Navzdory svému přívlastku "letní" kvete už v dubnu a květnu. Bledulky se dají množit i ze semínek v tobolkách, ale většinou se vysazují cibulky. Svědčí jim vlhká, až zamokřená půda s dostatkem živin.

Sněženky i bledule patří mezi jedovaté rostliny. V lidovém léčitelství se proto neuplatnily, některé jejich alkaloidy se ale používají v moderní farmaceutice k výrobě léků zmírňujících projevy Alzheimerovy choroby, obrny nebo zánětu nervů. Nejvíce jedů se ukrývá v cibulkách - jejich konzumace způsobuje zvracení, průjmy a celkovou slabost, čaj si z těchto rozkošných kytiček tedy rozhodně nedělejte.