Jmelí bílé fascinovalo už staré slovanské, keltské i germánské národy. Zelené větvičky, které se objevují na větvích jehličnatých i listnatých stromů během zimy, a dokonce v tomto nehostinném období nesou plody, působily na naše předky jako dar z nebe. V rámci novoročních oslav kněží tyto větvičky rituálně odřezávali. A aby zdůraznili, že jde o něco skutečně mimořádného, používali k tomu zlatý srp. Proto se také jmelí dodnes zlatí.

Už v dávných dobách se také přišlo na to, že listy jmelí mají léčivé účinky. Léčily se s ním různé choroby včetně neplodnosti; v některých krajích se věřilo, že početí napomůže už jen pouhá přítomnost jmelí v domě. Díky této pověře se zřejmě dodnes pod jmelím líbáme. Jmelí ale kromě toho umělo také zahánět zlé duchy a vnášelo do domu štěstí.

Křesťanská tradice pak přišla s legendou, že jmelí bylo původně samostatně rostoucím stromem, ze kterého Josef vyrobil pro Ježíška kolébku. Ze stejného dřeva byl pak vyroben kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom se ze samého studu rozpadl na malé větvičky a snad aby svou vinu odčinil, nosí lidem štěstí.

Jmelí bílé

Z botanického hlediska je jmelí bílé pozoruhodnou rostlinou. Jde o poloparazitickou bylinu z čeledi santálovitých, která se uchycuje na kmenech stromů a vytváří zde kulovité keříky dosahující velikosti až jednoho metru. Z hostujícího stromu si jmelí odebírá vodu a minerální látky, zatímco fotosyntézu si zajišťuje samo. Zajímavé je, že vlastnosti keříku se liší podle druhu hostujícího stromu. Třeba jmelí rostoucí na topolu je velmi jedovaté. Jmelí rostoucí na jehličnanu se neujme na stromu listnatém. A tak dále.

Pozor na semena

Ačkoli listy jmelí se opravdu využívají ve farmaceutickém průmyslu jako léčiva, sami byste s nimi doma experimentovat neměli. V každém případě dejte pozor na semena, která jsou prudce jedovatá, nehledě na druh stromu, ze kterého jmelí pochází.

Jmelí na vlastní zahradě

Spousta sadařů považuje pěstování jmelí na vlastních stromech za barbarství, stromy se tím podle nich zbytečně vysilují a stávají se náchylné vůči chorobám i škůdcům. Teoreticky si ale můžete vlastní jmelí vypěstovat tak, že jeho bobulku vymáčknete na větev stromu. Semena jsou obalena lepkavou dužinou, díky níž ke kůře pevně přilnou. Rostlina posléze vyklíčí a zakoření.