Ideálním obdobím ke stavbě skleníku je podle zahradníků babí léto. Výhodou je, že ho můžete během podzimu a zimy připravit na jaro. Ovšem ani teď, v čase předjaří, není nic ztraceno. Jen vyčkejte na stálejší počasí. Pokud jde o samotnou konstrukci, nabídka na trhu je obrovská – od nejjednodušších za pár tisíc až po sofistikované litinové modely ve stylu zámeckých zimních zahrad, jejichž cena jde do stovek tisíc korun.

Samozřejmě ale nic nebrání tomu, abyste se pustili do stavby svépomocí. Předtím než zahrnete ve skleníku hlínou první semínka a sazenice, je třeba důkladně zvážit, kam stavbu umístíte, čím ji vybavíte a jakou velikost zvolíte.

Dejte zahradě magické kouzlo pomocí svítidel:

Kam s ním?

Najít skutečně vhodné stanoviště nemusí být nijak jednoduché, protože tyhle poměrně nápadné stavby pochopitelně nechcete umístit doprostřed zahrady nebo přímo před okna domu. Hledejte místo, které bude co nejvíce slunné a co nejméně větrné. Přebytek slunce lze v létě regulovat rohožemi, žaluziemi či bílým nátěrem vápenným mlékem, jeho nedostatek se však nijak napravit nedá. Ideálem je umístění severojižním směrem, protože taková poloha zajišťuje po celé léto maximální množství světla.

Chcete-li ale ve skleníku zimovat rostliny a preferujete zimní osvětlení, je lepší východozápadní orientace. Zvolte rovný terén, spíš na vyšším místě než v dolíku, ať nehrozí zatopení při prudké průtrži mračen. Myslete také na to, aby stavbu za pár let nestínily dnes sotva metrové stromky.

Každý skleník musíte větrat a zavlažovat. Proto není od věci mít do něj zavedenou vodu a elektřinu. Střešních větráků není nikdy dost. Dobré je alespoň na některé z nich namontovat automatické otvírače, které zabrání přehřívání v době, kdy nezvládáte větrat „na vlastní pohon“.

Automatický otvírač oken je hitem, který se drží na žebříčku nejprodávanějších skleníkových doplňků. Stejně tak oceníte automatické zavlažování. Pro začátek stačí do malého skleníku souprava pro automatickou zálivku, kterou později můžete rozšířit o další kapkovače, mlžení či časové spínače. Jste-li zastánci klasiky a nepotřebujete, aby za vás práci dělaly technologie, vyhraďte před skleníkem prostor pro sud na dešťovou vodu, abyste měli zdroj zalévání blízko. Dešťová voda je k zalévání vhodnější než voda z řadu, proto je důležité pamatovat i na odvádění dešťovky z okapů.

Pokud chcete, aby skleník sloužil během celého roku, tedy i v průběhu zimy, počítejte s tím už při samotném plánování. K vytápění pak poslouží již zmíněný přívod elektřiny. Pro permanentně vytápěné skleníky připadá v úvahu i tepelné čerpadlo nebo solární vytápění a regulace automatem. Řešením pro menší zahrady, kde je málo místa, je „přilepení“ skleníku k některé z jihovýchodně orientovaných stěn domu nebo garáže. Budete se sice muset spokojit s menší plochou pro pěstování, skleník však využijete o pár týdnů déle, protože stěna domu funguje jako akumulátor i základna pro rozvod vody a elektřiny, budete-li skleník vytápět či větrat pomocí elektroniky.

Jak velký?

Vždycky je lepší pořídit si rovnou větší exemplář skleníku. Abyste se při práci nemuseli krčit, měl by mít vrchol ve výšce zhruba dva metry a této výšce přizpůsobíte ostatní rozměry. Pokud nejste limitováni prostorem, nenechte se velikostí příliš omezovat. Na trhu naštěstí existují skleníky, které lze prodloužit a dodatečně nastavit. Minimální rozměry by měly být alespoň 2,5 krát 2 metry, v menším skleníku je už obtížné pracovat. Tradiční skleník obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou poskytuje nejlépe využitelný prostor.

Podle způsobu pěstování rostlin můžete postavit skleník s volnou pěstební půdou, anebo stolový skleník s jednostranným uspořádáním stolů, hlavně pro pěstování v květináčích, ve výsevných dřevěných lískách nebo hydroponii. Nyní velmi oblíbený obloukový skleník zase rostlinám nabízí maximální možné množství světla. Šikmé boční stěny ho propouštějí více než svislé, ty ho zčásti odrážejí.

Ještě než začnete se sháněním nebo stavbou skleníku, dobře si rozmyslete, jaké rostliny v něm hodláte pěstovat. Na saláty, ředkvičky, kedlubny a další zeleninu držící se při zemi vám může stačit tradiční pařeniště nebo tzv. mini skleník, což je vlastně polykarbonátové pařeniště, obvykle delší a širší než vyšší. Jiné nároky pak budou mít rajčata, papriky nebo třeba salátové okurky. Nejlépe uděláte, když tyto plodiny budete pěstovat vertikálně čili nastojato. Dostanou více místa, umožní jim to lépe dýchat, tím pádem budou zdravější a také víc urodí.

Profily a výplně

Skleník je tvořen z profilů a výplňového materiálu. V sortimentu profilů si můžete vybrat mezi hliníkovými, ocelovými nebo ty ze žárově pozinkovaného plechu. Na výplně se hodí sklo nebo komůrkový polykarbonát. Ve standardních podmínkách má nejlepší životnost hliník. Nepotřebuje žádnou údržbu, nevýhodou je vyšší cena. Ocel je pevná a odolná. Skleník z ocelových profilů se snadno sestavuje, zvolené sklo jako výplň se ke konstrukci musí lepit tmelem. Žárově zinkovaný profil odolá větru i sněhu.

Stále častěji se při stavbě skleníku používá také konstrukce plastová, která dobře izoluje, ale není tak pevná jako kov či dřevo. Dřevo se na skleníky používalo odnepaměti, kvalitní materiál pro profily je ale poměrně drahý a vyžaduje údržbu. Přesto jsou kutilové, kteří za všech okolností dávají přednost právě přírodnímu materiálu. Dřevěné skleníky se dělají většinou ze smrkového, borového či modřínového řeziva. Základem konstrukce jsou dřevěné příčle různých průřezů, přibližně od 35 až 46 mm do 38 až 58 mm. Fajnšmekři použijí například červený cedr či jiná tropická dřeva odolná vůči hnilobě i hmyzu.

Konstrukce skleníků má být pevná, lehká, s malými průřezy materiálu, aby stěny propouštěly maximum přirozeného světla. Používají se buď plnostěnné profily, nebo příhradové konstrukce. Pokud budujete skleník svépomocí, můžete mít zvlášť vlastní nosnou konstrukci a konstrukci pro zasklení. Skleníky z kombinovaných materiálů mívají hlavní nosnou konstrukci z oceli a příčle ze dřeva nebo hliníku.

Při volbě výplně volíte buď aktuálně velice oblíbený polykarbonát, nebo tradiční sklo. Rozptylové sklo, které se používá na výplň profilů, má dlouhou životnost, dobrou prostupnost světla a dobře se udržuje v čistotě. Je odolné i vůči krupobití. Sklo by mělo být nejméně 4 milimetry silné. Nejlépe propouští světlo, je nejtrvanlivější, zvláště pokud je zesílené a tvrzené. Nehodí se ale pro vytápěné skleníky, protože nemá dost dobré izolační vlastnosti.

Polykarbonát s komůrkami o tloušťce 4 a 6 milimetrů má mnohem menší hmotnost než sklo, nerozbije se a je méně náročný na pevnost základů. Polykarbonátové výplně mají poměrně dobré izolační vlastnosti, podobnou propustnost světla, ale kratší životnost, což se týká zejména levnějších asijských výrobků. Stabilita materiálu je omezena ochrannou vrstvou, která se časem mechanicky odírá, až zmizí. Kvalitní vysokogramážní polykarbonát s jasným původem vydrží i 15 až 20 let, záleží na tloušťce a prašnosti prostředí. Skleněný skleník je o něco komplikovanější na stavbu a finance, ale máte jistotu, že vydrží desítky let.

Konstrukci skleníku můžete zakoupit v obchodě nebo na internetu. Nejčastěji používané modely skleníků se prodávají ve formě stavebnice. Všechny spoje se řeší pomocí šroubů, případně pomocí průtahových nýtů. Tradiční sedlové skleníky používají předpřipravené tabulky skla nebo plastu, které osazujete do menších rámů, stejně jako u oken. Taková stavebnice má výhodu v kompaktnosti balení, snadné manipulaci a rychlé možnosti výměny poškozené části. Nevýhodou především u plastů je možnost „vyskočení“ tabulky při zvýšeném tlaku. Záleží na sofistikovanosti technologického řešení upínacího systému, kterým může být pouhé zasunutí do drážky, svorky, spolehlivý klik systém nebo šroubovaný spoj přes přítlačnou úchytku.

Smontování a oplášťování obloukových skleníků lze přirovnat spíše k vystřihovánce. Při nákupu dostanete konstrukci a výchozí pláty komůrkového pastu o délce šesti metrů, které pak kladete na obloukovou konstrukci a šroubujete skrz podpůrný rám. K vymáčknutí plátu nemůže dojít, protože je podpořený klenbou ocelové konstrukce.

Pozor na základy

Když jste vyřešili umístění, profily a výplně, přichází na řadu vybudování základů. Skleník patří na betonové základy, ale betonu se lze vyhnout u menších konstrukcí z polykarbonátu, které jsou dostatečně lehké na to, aby mohly mít základnu z hliníkových nebo ocelových profilů, což se výrazně promítne i do celkových pořizovacích nákladů.

Čím větší skleník chcete mít, tím kvalitnější základy musíte vybudovat. Podezdívku přizpůsobte jeho velikosti a hmotnosti. Pro menší stavby ji vytvořte z betonu – směsi 1 dílu cementu, 3 dílů písku a 5 dílů štěrku. Mezi bednění asi 20 cm široké a 30 až 60 cm hluboké, zapuštěné ve výkopu v zemi, nalévejte řidší beton, do něhož ještě před ztuhnutím osaďte některé díly upevňující konstrukci. Těžší a větší skleníky, především robustní stavby s pláštěm ze skla, vyžadují pevnější základy, přičemž doporučená hloubka je minimálně 60 cm, v chladnějších oblastech 80 až 100 cm. Aby základy byly dostatečně pevné, zpevněte je armovací sítí nebo alespoň několika betonářskými dráty.

Také se musí podsypat 5 až 10 cm silnou vrstvou štěrku, který zabrání vzlínání vody. Základy vybudujte alespoň 10 centimetrů nad terén, ať hlína neleží na konstrukci skleníku. Usaďte tvárnice, které musí být svisle i vodorovně vyrovnané. Vyplníte je betonem, na který se postaví cihly. Pokud je pro vás budování betonové podezdívky příliš náročné, můžete skleník postavit na pilotech, které se zarazí do země. V tomhle případě je vhodné prostor mezi piloty vyplnit deskami. Tohle řešení však není vhodné v místech, kde by úrodu mohli poničit myši nebo krtci.

U dřevěných konstrukcí skleníků je použitelný také trámový základ s vydlabanými otvory pro příčle a kostru skleníku, připevněný na rovném betonovém podkladu. Do téhle varianty by se však běžný kutil asi neměl pouštět. A pro toho, kdo si s tímto přírodním materiálem rozumí, jen připomínáme, že dřevo musí být ohoblované a natřené proti vlhkosti.

Pařeniště

Levným a jednoduchý místem, kde vypěstovat křehké saláty, ředkvičky, květák či bylinky o měsíc dříve než na záhonu, je pařeniště.

Mělké pařeniště poslouží pro předpěstování rané zeleniny, hluboké pařeniště využijete jako plnohodnotné místo pro její pěstování. Když do základů přidáte například silnou vyhřívací vrstvu chlévského hnoje, je možné pěstovat zeleninu pro velmi ranou sklizeň. Poslouží také k pěstování pozdní zeleniny a dobře se v něm uskladňuje kořenová a hlíznatá zelenina. Přes zimu do něj můžete zasadit rostliny klíčící v chladu, jako je čemeřice, lomikámen nebo koniklec.

Jak postupovat při stavbě pařeniště? Místo by mělo být co nejvíc přikloněno ke slunci. Zadní – severní strana – je vyšší, jižní nižší. Rám pařeniště bude nad povrch zeminy vystupovat na nižší straně do výšky 15 cm a na vyšší straně 25 cm, v zemi bude zapuštěný alespoň 30 cm. Vzniklý prostor je pro rostoucí zeleninu dostatečný a poskytuje i v době, kdy pařeniště nevětráte, rostlinkám zásobu vzduchu. Větší prostor vhodný není, protože se bude prohřívat delší dobu.

Rám pařeniště lze postavit ze silných prken, cihel či opracovaných kamenů. Stěny je vhodné zapustit až na dno jámy, nebo musí stát na jejích okrajích stabilně a dobře těsnit. Pro dokonalou izolaci můžete boční stěny obložit polystyrenovými deskami. Dno ovšem od okolní půdy neoddělujte, aby mohly do pařeniště volně putovat užitečné mikroorganismy a žížaly. Pařeništní okno by mělo k rámu dobře přiléhat. Na trhu najdete okna pro pařeniště, dokonce si lze obstarat vybavená automatickým odvětráváním. Kutilové si vyrobí vlastní, poslouží i stará vyřazená okna, pokud je v chladných nocích budete chránit dodatečnou izolační vrstvou.

Fóliovník

Zdatným pomocníkem při pěstování zeleniny je také fóliovník. Jeho výhodou je, že nevyžaduje budování pevných základů a snadno ho přemístíte, kam zrovna potřebujete.

Před zimním obdobím ho můžete celý sbalit a uskladnit na suchém a bezpečném místě. Velikost fóliovníku zvolíte v závislosti na rozměrech své zahrady. Zabetonovat trubky jeho konstrukce do země je vhodné, pokud pro fóliovník zvolíte větrné místo, nebo si pořídíte model větších rozměrů.

Konstrukce bývá nejčastěji vyrobena z pozinkovaných profilů či z oceli. Velice důležitá je pak především kvalita použité fólie. Počítejte s tím, že slabé fólie o tloušťce 0,1 mm vydrží stěží jednu sezonu. Na materiálu proto zbytečně nešetřete a investujte do silnější fólie nejlépe s ochranou proti UV záření. Další možností jsou kašírované fólie, které jsou pevné a odolné a většina výrobců garantuje jejich trvanlivost na dobu nejméně 5 let. Vždy se také ujistěte, jakým způsobem má fóliovník vyřešeno odvětrávání.