„Už je to alespoň osmnáct nebo dvacet let, co jsem byla na výstavě s názvem Květy pijí z knotů, a tam mi učarovala idea pěstování zeleniny v truhlíku,“ vzpomíná úspěšná a dlouholetá pěstitelka Libuše Janků ze Včelar.
„A tak jsem si koupila své první truhlíky a knot a pájkou jsme do nich zespodu udělali dírky, kterými jsme knot provlékli.“ Takto připravený truhlík se naplní zeminou a osadí, a poté se vloží do vyšší podmisky. Do ní se pak leje voda a přidává hnojivo. Funguje tedy podobně jako samozavlažovací truhlík, jen voda je stále volně přístupná.
„Což je v horkém létě opravdu velkou výhodou,“ poznamenává k tomu paní Janků, která tímto způsobem už celá léta pěstuje zeleninu, zejména dobře se prý daří celerům, ale také například jarní cibulce, paprikám, rajčatům, ředkvičkám či kedlubnám. Substrát používá vlastní, z kompostu, a přihnojuje krystalickými hnojivy.
„Ve vedrech, která v létě panovala, vypije zelenina v truhlíku o šířce 60 cm za den tak šest litrů vody,“ dodává. Další výhody spatřuje odbornice v tom, že se nemusí k truhlíkům ohýbat, takže ji nebolí záda, a nezanedbatelný není ani fakt, že v truhlících nemůže značkovat její pejsek.
Potřeba je bytelné uchycení
Truhlík naplněný bohatou úrodou je velice těžký, a proto je má paní Libuše na speciálně vyrobených zpevněných závěsech.
„Po sklizni se substrát vysype zpět na kompost a truhlíky se musí před zimou důkladně vyčistit, vydezinfikovat, nechat usušit, stejně jako knoty,“ uzavírá pěstitelka. „Ale jeden truhlík s celery si schovávám vždy dovnitř domů na parapet, takže mám po celou zimu k dispozici na vaření zelenou nať i čerstvou bulvu.“
