Pod střechou a přece venku, všechny potřebné věci po ruce, jednoduchý provoz. Tímto zadáním se při stavbě své letní kuchyně řídil pan František. Měl výhodu, že se pohyboval po dokonale známém terénu, ať už jde o zahradu u chalupy, či přání a potřeby jeho stále se rozrůstající rodiny. „Děti mi říkají Bořek stavitel, protože tady pořád něco buduju a přestavuju,“ usmívá se.

Místo, které na jeho pozemku díky krásným výhledům do okolní krajiny nejvíc láká k odpočinku a stolování, však není zrovna snadno dostupné. Nachází se totiž až na samém konci zahrady, na její vyvýšené špici. „Hned, jak jsme před lety chalupu koupili, postavil jsem tam lavičku. Časem přibyl stůl a venkovní ohniště,“ vypočítává František. Jenže každé opékání buřtíků nebo chuť si posedět při sklence vína vyžadovalo náročné přenášení surovin, nádobí, slunečníku nebo grilu. „O vybudování nějakého stabilního zázemí jsme začali se ženou uvažovat asi před pěti lety, když se narodila první vnoučata,“ říká.

Dlouho chyběl základní nápad. Tradiční podoby venkovních kuchyní z kamene nebo cihel, ukryté třeba pod pergolou, pro Františkovu „větrnou hůrku“ vhodné nebyly. Řešením, které nakonec zvolil, se stal maličký dřevěný zahradní domek, jehož dominantní část tvoří velká krytá terasa sloužící jako letní kuchyně a zároveň příjemné místo ke stolování i posezení. Vnitřek poskytuje dostatek prostoru pro uskladnění nádobí, základních surovin, spotřebičů, přenosného grilu a spousty dalších věcí, které během letní sezony rodina intenzivně využívá. „Nejnáročnější bylo přivést sem elektrickou energii, ale bez té bychom se při přípravě jídla nebo podvečerním posezení neobešli. Od začátku jsme totiž se ženou plánovali plnohodnotnou kuchyni s pohodlným provozem, o který se stará především elektrický gril, ale i další elektrické spotřebiče,“ vysvětluje František a chválí přitom hlavně remosku. Původní ohniště tak jeho rodina využívá jen občas.

Přísun vody zajišťuje v zemi částečně zabudovaná hadice. „Jen mytí nádobí řešíme tradičně ručně, bez pomoci techniky,“ upozorňuje Františkova manželka. Naštěstí se však prý vždycky najdou ochotní pomocníci, kteří se o úklid postarají. Odpadní voda je částečně využívána pro zalévání zahrady. Během letošních prázdnin chce pan František postavit ještě menší, otevřenou terasu, na které bude moci stát malý nafukovací bazének pro hrátky vnoučat.

Kam s ní?

Pokud se rozhodnete jít ve stopách stavitele Františka a chystáte si vybudovat letní kuchyni, zvažte možnosti vašeho pozemku z hlediska jejího umístění a pohodlného a praktického spojení s domem a zahradou. Hledejte částečně zastíněné místo s pěkným výhledem. Zvolte závětrnou stranu, aby vás neobtěžoval kouř. Zahradní kuchyně může být součástí terasy, altánu nebo pergoly. Počítejte také s tím, že pro ni budete potřebovat prostor. Pohodlné vaření a sezení zaručí rozměr čtyři krát tři metry.

Výhodou starších venkovských objektů bývají částečně nebo úplně uzavřené dvory, právě takové místo se pro vybudování skutečně stylového letního kuchařského zázemí přímo nabízí. Navíc máte okamžitě k dispozici už jednu postavenou stěnu. Přístavek k domu je obecně praktickým řešením, protože do venkovní kuchyně snadněji přivedete elektřinu (nutné jsou přípojky se zvýšeným krytím IP65) a vodu. Zvažte také, jestli v ni neproměnit třeba bývalou stáj nebo stodolu. Vrata nebo dveře stačí vysadit, případně nahradit posunovací dřevěnou zástěnou, část stěn lze vybourat nebo rozebrat. Škála možností, jak upravit bývalé hospodářské budovy, je široká. K dispozici budete mít navíc už hotovou dlažbu z cihel nebo betonový základ, s nímž se dá pracovat. Možná objevíte starý komín, který vám usnadní odvod spalin z kamen nebo grilu. Námaha vynaložená s přebudováním bude stát za to, protože atypický prostor nabídne víceúčelové využití, může sloužit třeba jako útočiště pro hry dětí při špatném počasí.

Souvisejícím krokem, možná ještě důležitějším než volba místa, je důkladné zvážení, pro jaké činnosti a v jakém rozsahu budete svou letní kuchyni využívat. Pokud chcete mít prostor, který nabízí stejné možnosti pro přípravu široké škály pokrmů jako tradiční kuchyně v domě, nevěřte líbivým sloganům o jednoduchém řešení. Vyplatí se skutečně pečlivá a detailní příprava projektu. Vaše představy vám pomůže porovnat s realitou on-line plánovač, vyzkoušejte třeba volně dostupný program Room Arranger.

Vinotéka, lednice, myčka?

Do venkovní kuchyně patří pochopitelně dostatečně velká pracovní deska, praktickou volbou bude velkoformátová keramická dlažba s minimem spár, luxusnější variantou žula nebo nerez. Nezapomeňte na skříňky pro uložení příborů, hrnců a talířů, nádob na tříděný odpad a dalšího běžného vybavení. Pokud jde o povrchy, v těch moderních hraje prim nerez, objevují se také betonové stěrky.

Využít lze také opravený starší nábytek. V případě dřeva se však vždy postarejte o jeho povrchovou ochranu proti vlhkosti. Což platí také pro stůl a židle, bez nichž se žádná správná kuchyně neobejde. Kromě instalace linky a dalšího vybavení se budete muset postarat o bezpečné připojení elektrospotřebičů, osvětlení i přívod tekoucí vody, který bude vyžadovat i napojení odpadu na kanalizaci nebo alespoň nádrž, z níž lze odpadní vodu do kanalizace odčerpat. Bonusem bude možnost instalace myčky nebo lednice. Speciálním požadavkům se meze nekladou, ať už jde o do zdi zabudovanou pípu, nebo domácí vinotéku.

Letní kuchyně může svou dispozicí kopírovat ty běžné interiérové, v nichž dominuje pracovní plocha s dřezem a varnou deskou. Pokud se rozhodnete vytápět dřevem či dřevěným uhlím, nabízí se lákavá možnost zabudovat do prostoru také gril, možná pec na na chleba či pizzu, udírnu, sušárnu ovoce a bylinek nebo dokonce otevřený krb. Ten v nevlídných dnech poslouží i jako zdroj tepla. Tohle všechno ale vyžaduje přinejmenším konzultaci s odborníky, protože základem musí být fungující komín s dobrým tahem.

Na trhu najdete firmy, které se specializují se na výrobu modulových venkovních kuchyní. K centrálnímu topeništi  si tak můžete pořídit třeba přídavný díl pro uzení nebo další pro rožnění. Pro spoustu chalupářů nebo chatařů však budou nejspíš vhodnější cenově dostupné a provozně nenáročné grily či vařiče na propan-butan.

Od podlahy po střechu

Venkovní kuchyně jsou považovány za lehké, částečně otevřené stavby, které budou ale vždy potřebovat solidní základy. Spolehlivým řešením zpravidla bývá betonová armovaná základová deska. Je pak už jen vás, jakou podlahou desku pokryjete. Na výběr máte dlaždice, cihly, kámen nebo dřevo. V každém případě by měla být protiskluzová. S betonovou dlažbou, případně s podlahou z dřevěných či plastových terasových prken na základovém roštu vystačíte v případě letní kuchyně usazené třeba v altánku a vybavené jen lehkými přenosnými spotřebiči. Když se rozhodnete pro stavbu krbu, stačí základová deska jen pro něj. Oblíbené jsou zahradní krby z prefabrikovaných dílů, výrobce udává hmotnost i rozměry a pro vás veledůležitý údaj o únosnosti potřebných základů.

Dalším krokem je stavba hlavní konstrukce, kterou většinou zastřešíte. V úvahu přicházejí pálené střešní tašky, dřevěné šindele nebo břidlice. Záleží jen na vás, jestli vaše kuchyně bude plnohodnotnou stavbou se sedlovou střechou nebo jednoduchý přístřešek s lehkou střešní krytinou z polykarbonátu nebo plechu. Pokud jsou v kuchyni elektrické rozvody, musí být každopádně střecha solidní a nemělo by jí zatékat.

Pro stěny nebo sloupky volte kvalitní materiály, které zaručí životnost, pevnost i stabilitu. Použijte třeba vápencový štuk nebo pískovcové kameny. Pokud máte moderní dům, postavte si lehkou stavbu s pilíři z lícových nebo červených cihel, na kterých spočívá střecha nebo trámy obrostlé vegetací. Dobře vypadá také konstrukce kombinující zdivo a dřevo.

Základ je hotový, můžete se pustit do zařizování.  Vyberte jednoduché a bezproblémové řešení, které umožní snadnou údržbu. Zručný kutil zvládne také stavbu kuchyňské linky třeba z lícových cihel, takzvaných klinkerů. Jsou mrazuvzdorné, nenasákavé a vydrží hodně. Použít lze staré očištěné cihly, šikovným řešením budou tvárnice pro ztracené bednění nebo pórobetonové tvárnice, které lze obložit kamenem, dřevem, obkládačkami nebo cihlovými páskami.

Zastřešení kuchyně není vždycky nutné, ale pouze v případě, pokud plánujete zděný krb a žádnou techniku. Variantou proto může být pergola. Když po její konstrukci necháte pnout vinnou révu, časem vytvoří přirozenou zelenou střechu i stěny, které nejenom stíní, ale zároveň i zvlhčují vzduch. Zastínění a částečnou ochranu před deštěm jistí markýza.

Než se pustíte do budování zahradní kuchyně, ověřte si, jestli nepotřebujete stavební povolení. Nejlepší je se informovat na příslušném stavebním úřadě. Je také vhodné oslovit sousedy a požádat o souhlas, jestliže je vzdálenost od hranice pozemku méně než dva metry.

Rozpalte gril

Zdaleka nejčastěji se ve venkovních kuchyních griluje. Přenosný model grilu vás bude stát jen pár tisíc a postavit ho můžete kdekoli. Chcete-li vestavěný gril, na internetu najdete jak jednoduché, tak profesionální modely, které dostanete hotové nebo jako stavebnici. Volit byste měli s ohledem na kapacitu grilu, náročnost jeho provozu a údržby i na to, jestli se vám jeho cena „vyplatí“ vzhledem k tomu, jak často ho budete používat.

Pokud se věnujete výhradně grilování, je smysluplné postavit kuchyňský modul s grilem uprostřed linky. Je jen na vás, jestli zvolíte elektrický, plynový nebo klasiku v podobě dřevěného uhlí nebo dřeva ze zahrady. Každý typ má své plusy a minusy. Elektrické grily se postarají o pohodlnou obsluhu i údržbu, cena uspokojí každého. Jen typická vůně kouře bude chybět. Za plynový gril zaplatíte víc a budete muset obstarávat bomby s propan-butanem, ale potěší vás také snadnou obsluhou. Favority našich podvečerních zahradních dýchánků stále zůstávají grily na dřevěné uhlí. Výběr velikostí a tvarů je obrovský, ceny příznivé. Minusem je náročnější údržba a špína z popela.

Ve všech kategoriích najdete grily na špičkové technologické úrovni. Některé modely umožňují také pečení a uzení surovin. Zajímavá je vychytávka v podobě prstence na brikety, který drží palivo pohromadě a umožňuje tak pozvolné hoření. Díky němu můžete péct maso pomalu při nízké teplotě. Výsledkem je pak dobrota v podobě třeba trhaného vepřového nebo žebírek. Na trhu najdete také kontaktní elektrické přístroje s více než desítkou automatických programů, které usnadní grilování masa, zeleniny nebo mořských plodů.

Než rozpálíte gril a začnete připravovat své oblíbené speciality, zamyslete se nad bezpečností provozu. Při zapalování dřevěného uhlí používejte výhradně certifikované podpalovače pro gril s osvědčením. V žádném případě nepoužívejte pro podpal líh ani benzin. Plynové lahve nikdy neskladujte na slunci, ale v co možná nejchladnějším prostředí. Elektrickým grilům, ani jejich verzi s poklopem, nesvědčí vlhké prostředí, natož déšť. Nikdy nepoužívejte dva či více prodlužovacích kabelů, elektrickou zásuvku zabudujte co nejblíže grilu. Přenosný gril by měl stát na pevné podložce, aby se nepřevrátil. Na terase ho podložte nehořlavou deskou.

Vyhraďte si také čas pro jeho pravidelnou údržbu. Pozůstatky uhlíku na vnitřní části poklopu odstraníte s pomocí nekovové špachtle, škrabky nebo houbičky. U grilů na dřevěné uhlí se zbavte popela, oškrábejte zbytky jídla z roštu a poté ho omyjte teplou vodou. U plynového grilu je nutné po vychladnutí vyjmout grilovací rošt, omýt ho mýdlovou vodou a kartáčem vyčistit trubky hořáků. Občas také zkontrolujte hadici přívodu plynu, jestli nemá trhliny nebo díry. U elektrického grilu očistěte rošt a vnitřek, ale nikdy kartáčem nečistěte topné těleso, mohli byste ho poškodit.