Zelené hnojení půdu oživuje, prokypřuje a obohacuje o cenné látky. Kromě toho brání růstu plevelů a podporuje přítomnost užitečných půdních mikroorganismů. Půda získává dobrou strukturu a stává se úrodnější. Kvetoucí rostliny lákají včely, čmeláky a motýly a když je pak po odkvětu posečeme, budou pro zeminu prospěšným mulčem.

Už za měsíc po výsevu vykvétá například svazenka vratičolistá, která je jakýmsi univerzálním zeleným hnojivem a můžete ji zasít po jakékoli pěstované plodině. U jiných rostlin musíte dát pozor, abyste je nevyseli na záhon, kde byla či bude pěstována příbuzná zelenina. Půda by se vyčerpávala a hrozila by nákaza nemocemi a škůdci.
Například řepku a hořčici z čeledi brukvovitých jako zelené hnojivo nepoužíváme tam, kde pěstujeme košťáloviny. Těm naopak prospívají bobovité rostliny typu vikev, peluška, bob polní a zahradní nebo hrachor, protože k sobě poutají vzdušný dusík a vpravují ho do půdy. Na místě se tedy bude dařit zelenině náročné na dusík a nebudeme ji muset přihnojovat průmyslovými hnojivy. Po bobovitých ale nevyséváme hrách nebo fazole.
Užitečným zeleným hnojivem jsou také nejrůznější obiloviny, s příchodem podzimu můžete zasít třeba žito, na jaře oves. K oživení půdy a k ochraně před háďátky i jinými škůdci se vysazuje měsíček lékařský a afrikán. Rostliny bychom měli nechat růst aspoň 6 týdnů, aby v půdě vytvořily potřebný kořenový systém a dostatek užitečné hmoty. Musíme je však posekat předtím, než vytvoří semena, aby nám tu bujně nerostly i v době, kdy je tu už nebudeme potřebovat. Posekané rostliny zapracujeme do zeminy ještě před příchodem mrazů, aby se organická hmota stihla rozložit.
