Mareček byl od narození pomalejší. „Zpočátku nám to nepřišlo divné, říkali jsme si, no jo, je to chlap. Když mu ale bylo 20 měsíců, začal po prodělané bronchitidě špatně dýchat. Po převozu do nemocnice zjistili, že mu selhává srdíčko. Napojili ho na pumpu a začala se řešit transplantace. Mezitím ale následkem mrtvice oslepl a ochrnul na ruce i nohy,“ popisuje Marečkův příběh jeho maminka. 

Protože šanci na transplantaci mají jen ti, kteří budou moci daný orgán využít naplno, z transplantační listiny byl Mareček po mrtvici ze dne na den vyřazen. „Tehdy mu nedával nikdo šanci. Ale my jsme to nevzdali. Jezdila jsem za ním každý den do nemocnice, ve spolupráci s fyzioterapeutem a Ranou péčí jsme cvičili oči, ruce i celé tělo. Díky tomu se Marečkův stav začal lepšit.“ V srpnu 2020, poté co se podařilo znovu rozcvičit tělo i oči, se tehdy dvouapůlletý Marek dočkal nového srdce. Tím ale jeho boj zdaleka neskončil.

Po transplantaci s ním jeho matka dál rok cvičila a docházela na rehabilitace. Svaly na trupu a dolní končetiny měl Mareček následkem dlouhé nehybnosti velmi slabé a neuměl je ovládat, trpěl těžkou hypotonií dolní části těla. Přestože dělal pokroky, stále se nedokázal postavit na nohy a chodit.

Zpátky na nohy

V září 2021 nastoupili na hipoterapii. „Když jsme sem začali chodit, samostatně doma ušel jen metr od překážky k překážce, venku ani náhodou, hned začal křičet,“ popisuje situaci ze září loňského roku Markova maminka. Opravdový posun vpřed a trvalé zlepšení se povedly až díky hipoterapii.

Požádat o důchod (i o starobní, invalidní, vdovský nebo vdovecký) lze na okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ).
O invalidech či dávkách mají rozhodovat i sestry a záchranáři. Lékaři nesouhlasí

„Teď po šesti měsících hipoterapie je to mnohem lepší. Doma ve známém prostoru už po bytě chodí sám. Dokonce ho učíme i vstávání z nočníku, které je na zapojení svalstva velmi obtížné,“ pochvaluje výsledky terapie na speciálně připraveném koni maminka.

Na hipoterapii do pražského Sdružení SRAZ, které sídlí v Toulcově dvoře, dojíždí dvakrát týdně. Samotná lekce na koni trvá 10 až 15 minut. Zdánlivě se při ní nic zvláštního neděje. Jak ale vysvětluje Markova terapeutka Monika Šťastná Kohoutová, o tom, zda bude terapie úspěšná nebo ne, rozhoduje perfektní souhra koně, jeho vodiče a samotného fyzio/ ergoterapeuta. „Ti tři musí být profesionálové a dohromady tvořit sehraný tým,“ zdůrazňuje vedoucí hiporehabilitace Sdružení SRAZ a zároveň předsedkyně České hiporehabilitační společnosti Šťastná Kohoutová.

Alchymie úspěchu

„Lidé si často myslí, že hipoterapie je o tom, že posadíte dítě na koně a začnou se dít zázraky. Aby ale byla terapie účinná a cílená, musí jí předcházet několik důležitých kroků. Při neodborně vedené hipoterapii může dojít i tak ke zlepšení, samotný kůň totiž svým pohybem může lidem pomoci se zlepšit, ale zároveň se dá klientovi touto neodborností i velmi ublížit,“ varuje Šťastná Kohoutová.

Kondice 
Měsíčník je nabitý informacemi o zdravém životním stylu. Přináší rady týkající se zdravého stravování, pohybu, ale i novinky z oblasti krásy a medicíny, aby se člověk cítil dobře a zdráv ve svém těle po fyzické i psychické stránce.

Právě zkušenosti terapeuta jsou rozhodující v tom, zda je pohyb hřbetu koně využit, aby u klienta nedocházelo k podpoře patologického vzoru. „Potřebujeme vhodně zapojit hluboké stabilizační svaly. Pokud je však terapie vedena neodborně, velmi často se zapojuje nepovrchové svalstvo, což podporuje patologické držení těla. Při neodborně vedené hipoterapii dochází k přetížení klienta, nerespektování diagnózy, svalové únavě a podobně. Důležitá je i manipulace s koněm – při neodborném vedení koně neposkytne koňský hřbet ty stimuly, které potřebujeme,“ vysvětluje ergoterapeutka, proč je nezbytná odbornost a součinnost profesionálního týmu.

Než Šťastná Kohoutová posadí dítě na koně, nejprve ho vyšetří po fyzioterapeutické stránce v rámci vstupní kineziologické prohlídky. „Dám dohromady plán terapie, který projdu s rodiči. Zvolím pro dítě vhodného koně, a to podle pohybu daného koně, jeho šířky a podobně. V pohybu hřbetu každého koně jsou rozdíly, proto volím koně individuálně pro každého klienta,“ vysvětluje odbornice.

Další, co musí terapeut brát na zřetel, je výběr vhodné polohy, ve které klient na koni pojede, a k této poloze zvolit adekvátní pomůcky. Pozice či poloha na koni odpovídá stupni psychomotorického vývoje klienta. V případě Marka jde o přímý sed, Šťastná Kohoutová však před Marka používá takzvaný ‚bar‘, který slouží k tomu, aby se Marek mohl opřít, protože má zatím slabší trup.

„Podle aktuálního stavu dítěte v ten den pak volím tempo a způsob pohybu koně a povrch, po kterém se pohybujeme. Ve chvíli, kdy dítě posadím na koně, musím mít jasno, co kombinuji, aby terapie byla efektivní,“ popisuje alchymii úspěšné terapie ergoterapeutka.

Domov sv. Josefa v Žirči na okraji Dvora Králové nad Labem
Pacientů s roztroušenou sklerózou přibývá. Pečuje o ně jediný speciální domov

Kůň používaný při hipoterapii je speciálně vybraný k tomuto účelu a má složené zkoušky pod Českou hiporehabilitační společností. Musí mít výbornou mechaniku pohybu, neboť centrální nervová soustava (CNS) klienta zpracovává impulsy ze hřbetu koně a dochází tak k ‚učení se‘ správnému pohybovému vzoru. „Výborná mechanika pohybu koně je zapotřebí k tomu, aby se příznivě ovlivnila patologie klienta a docházelo tak ke zlepšování jeho pohybového vzoru,“ vysvětluje ergoterapeutka.

Kůň musí být v dokonalé souhře se svým vodičem. Výhodou je, když je vodič rovnou cvičitelem koně a na hipoterapii ho připravuje. Úkolem vodiče je vést koně při terapii tak, jak potřebuje terapeut pro daného klienta. „Kůň musí jít po celou dobu v rovné ose, uvolněný a s aktivní zádí. Ve chvíli, kdy bych potřebovala změnu tempa nebo například prostornosti kroku, vodič i kůň musí umět tuto akci provést, aby to bylo pro Marečka i další klienty přínosné,“ vysvětluje ergoterapeutka.

Nadějné vyhlídky

Jelikož Marek trpí hypotonií, tedy sníženým svalovým napětím, terapie na koni mu zprostředkovává možnost, jak zapojit a ‚posilovat‘ hluboké svaly těla, které jsou pro chůzi nezbytné. Jeho tělo tak díky hipoterapii nabírá svalovou kondici k tomu, aby se mohl postavit na nohy a zase chodit jako zdravé děti v jeho věku. Zároveň je to pro něj tak jako pro ostatní děti zábava a aktivita, na kterou se dvakrát týdně může těšit. Probíhá totiž v přírodě a na živém ‚kamarádovi‘. Hlavním záměrem hipoterapie je zlepšení fyzické (motorické) stránky klienta.

„Kůň dá klientovi podněty v 3D prostoru, zároveň děti mají pocit, že to není cvičení – je to zábava, kůň se pod nimi hýbe, mohou si ho pohladit. Je tam tedy i tento sociální rozměr, klienti si ke koni i k nám tvoří vztah,“ popisuje další benefity hipoterapie Monika Šťastná Kohoutová.

#facebook|#

Na konci lekce je věnován prostor takzvané relaxační fázi, při níž si Marek koně hladí. Tato činnost však nemá jen sociální a vztahový aspekt, jak by se mohlo zdát, ale dochází i k podpoře citlivosti, k propojování mozkových hemisfér a podobně. „Třeba pro Marečka je hlazení koně velmi důležité. Na začátku nebyl schopný koordinace oko-ruka, která je zásadní i v dalším životě, například při zapojení do školky a následně do školy,“ vysvětluje ergoterapeutka.

Nyní už je schopný koně hladit a při tom se na svou ruku i cíleně dívat. K podpoře další oblasti – logopedické – se dá ‚využít‘ každý detail, který při lekci v přírodě potkáme – třeba i kobylí bobek. Mareček Monice při jeho odkopání ‚fandí‘ a zároveň popisuje, co Monika dělá. Oproti začátku, kdy byl schopný říci jen jednotlivá a jednoduchá slova, spojuje nyní slova do krátkých vět. Cílem hipoterapie tak není z pohledu Moniky jako ergoterapeutky ‚jen‘ motorická zdatnost klienta, ale co nejvyšší míra soběstačnosti a s tím související kvalita života.

Pro koho je terapie vhodná

Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii je vhodná pro děti i dospělé s jakýmkoli motorickým nebo kombinovaným hendikepem. Velmi často jde o opožděný psychomotorický vývoj, poruchy svalového napětí, ať jsou to spastické, či hypotonické stavy, dále stavy po dětských mozkových obrnách, genetické syndromy jako například Downův syndrom, dále mentální retardace, poruchy autistického spektra a podobně. Často jde o kombinované vady.

Veronika Labaštová při prezenci na srazu peckařů.
Nesnesitelné bolesti. Lékařku jsem prosila, aby mi uřízla nohy, vzpomíná žena

Zároveň klienti docházejí i na další ‚klasické‘ terapie – fyzioterapii, ergoterapii, logopedii a podobně. Stejně jako u jakékoli z těchto terapií je i při hipoterapii nutná pravidelnost a kontinuita. Je proto třeba být schopný a ochotný trávit čas venku za každého počasí, i když prší, sněží.

Pojišťovny tuto efektivní metodu nehradí. Náklady na lekci se pohybují podle střediska od 700 do zhruba 1000 Kč za lekci. Střediska se snaží získávat finance i z dalších zdrojů než jen od klientů – například formou grantů, dotací či od sponzorů. Proto si klienti ve většině případů hradí přibližně třetinu až polovinu lekce. Aktuální dění ve světě a rapidní zdražování však mohou touto situací zahýbat.

Česká hiporehabilitační společnost 
Pod Českou hiporehabilitační společností (ČHS) jsou zastřešena střediska v různých kategoriích. Pro klienty je důležitá kategorie Středisko doporučené hiporehabilitace (SDH). V těchto střediscích s klienty pracují jak lidští profesionálové – terapeuti či instruktoři se specializačním kurzem pro hiporehabilitaci pod ČHS, zkušení vodiči, tak i zvířecí profesionálové – speciálně vycvičení a připravení koně s licencí ČHS. Více informací o hiporehabilitaci, jejích jednotlivých odvětvích a hiporehabilitačních střediscích dostupných v Česku najdete na www.hiporehabilitace-cr.com.