Manželé Striovi se nyní starají o čtyři chlapce a čtyři děvčata. Nejstarší má dvaadvacet a nejmladší čtyři roky. Dvě z dětí jsou postižené. „Každé další dítě v naší rodině bylo vždy nejmladší. Tak jako by se nám narodilo. Starší děti proto pochopily a přijaly, že právě to nejmenší potřebuje nejvíc naší pozornosti a času. Žárlivost ani rivalita mezi sourozenci nenastala, vždy jsme je na příchod nového člena rodiny s manželem připravovali," dodává pěstounka.

První dny soužití s novým přírůstkem byly podle Striové obtížné. „Nejednalo se o žádná miminka v kočárku, ale batolata, která se už projevovala a pohybovala. První dny jsem byla ve střehu, abych zachytila, jak a na co reagují, abych mohla v budoucnu určitým situacím předcházet. Některé děti neuměly vyjadřovat svoje pocity, tak jsem se do nich snažila vcítit a učila jsem je, jak tyto pocity pojmenovat a vyjádřit," popisuje obtížné chvíle Striová.

Děvčata i chlapci v péči Striových od malička věděli, že jsou z kojeneckého ústavu. „Dnes už dospívají, mluvíme s nimi o možnosti setkat se se svojí biologickou rodinou. Ale setkání odsouváme do pozdějšího věku, až budou zralejší a vše lépe snesou. Netlačí nás k tomu, aby se uskutečnilo co nejdřív. Ba naopak, mluví o tom čím dál méně. Říkají, že rodina jsme my, tak proč by hledali jinou," konstatuje pěstounka.

Před dvanácti lety začala Miloslava Striová o pěstounské péči psát články do časopisu. K tomu postupně přibyly texty, v kterých se vyrovnávala s tím, že jedno z dětí má autismus, a problematiku začala probírat i na internetové diskuzi maminek dětí s tímto onemocněním.

U čtenářů články vzbudily zájem a objevovaly se případy, kdy texty někomu pomohly. To byl jeden z důvodů, proč se Miloslava Striová rozhodla napsat knihu s názvem Děti, které se rodí v srdci. V knize popisuje svůj život adoptivní a pěstounské mámy. „Kniha je také o tom, jak já sama jsem se vyrovnávala s tím, že vychovávám děti, které se mi nenarodily. Ale tyto děti se nám narodily v srdci, z toho vznikl i název. Nechtěla bych za každou cenu působit nadšeně, ale chci ukázat, že i když je to mnohdy obtížné a některé situace ve výchově jsou téměř neřešitelné, tak i přesto se dá nabídnout těmto dětem spokojený a šťastný život a být s nimi šťastní," uzavírá žena.

KRISTÝNA ŽIVNÁ