Odborně s dětmi s autismem, mnohdy právě i v kombinaci s ADHD, pracuje ředitel Střediska včasné intervence NAUTIS Jan Kouřil. Využívá k tomu příběhy, které je zaujmou. „Dobré jsou knížky s technickými tématy. Třeba mašinkami nebo jinými dopravními prostředky,“ řekl Deníku. Zdůrazňuje, že je důležité, aby knížka byla bohatě ilustrovaná.

Pro zjednodušení příběhu, který chce dětem přiblížit, využívá knihy, kde jsou jednotlivá slova vyznačena piktogramy. Například u slova muž je v rámečku nakreslena malá pánská hlava. Důležitý je podle Kouřila individuální přístup.

„Vždy záleží na tom, co konkrétní dítě baví a čemu rozumí. Některé si rádo prohlíží knížky a pak mu stačí zjednodušeně převyprávět text. Děti také často rády sledují pohádky. V knížkách se je proto snaží zaujmout něčím, co už znají odjinud,“ uzavřel.

Rozvíjení fantazie

Také arteterapeutka, hudební pedagožka, spisovatelka a ilustrátorka Petra Vychytilová ví, jak zaujmout děti, které mohou mít problém soustředit se. „Své knihy píšu jazykově bohatě, ale srozumitelně. Doprovázím je rytmikou, část básniček je zhudebněných na cédéčku nebo v notovém zápisu,“ řekla Deníku.

Tak postupovala i u své nové knížky „Proč bydlíš v rybníku, zelený vodníku?“. „Polokouzelná holčička Anetka a vodník spolu prožívají barevná a muzikální dobrodružství, což jsem v knize znázornila i výtvarně a básničkami. S dětmi, které mají kupříkladu ADHD, pracuji metodou storytellingu. To znamená, že si kousek přečteme a dítě si samo rozvíjí fantazii. Přemýšlí, jak bude příběh pokračovat,“ řekla.

Rodiče podle ní mohou na základě ilustrací dětem dovysvětlit to, čemu nerozumí. Uvedla příklad: „Když jde holčička k rybníku a nese džbánek vodníkovi, rodič se může dítěte s ADHD zeptat, jak to bude dál. Co se stane, když si džbánek vezme a ponoří se pod hladinu a co se děje pod hladinou.“ Tak lze podle ní pracovat s obrázky a je to metoda použitelná pro dětské ilustrované knížky různých autorů.

Světlo v sále

S tím, jak zaujmout děti s ADHD či autismem, se setkávají i lidé vystupující s dětskými představeními. Bohaté zkušenosti má třeba loutkoherečka Eva Hrušková. „Když hrajeme pro děti, v hledišti musí být světlo, abychom viděli jejich reakce,“ řekla Deníku. Pokud některé dítě trpí těžší formou autismu, věnují se mu při představení učitelky. Děti s ADHD ale herci umí – stejně jako ostatní – vtáhnout do děje.

Když je představení zaujme, vydrží je sledovat až do konce. „Máme i momenty, že vstávají, odpovídají na otázky, tancují, jsou aktivizované, nesedí jen nehybně v hledišti,“ dodala. Je to podle ní i díky písničkám a vtipným a srozumitelným textům Jiřího Žáčka, Jiřího Chalupy nebo Martiny Drijverové.

close info Zdroj: Deník zoom_in Více než padesátku vystoupení ve školách má za sebou zpěvák a hudební skladatel Richard Pachman. Dětem se snaží přiblížit těžká témata jako Jana Husa či holocaust. Případné diagnózy dětí nezná, ale setkal se s těmi, které se od spolužáků lišily a zároveň byly extrémně inteligentní. „Jako jediné mi odpověděly, kdy se Hus narodil a že v té době kraloval Karel IV. Když se jim u toho ostatní smály, řekl jsem, že by je naopak měly ocenit. Podpora je pro tyto děti důležitá,“ řekl Deníku.

Dle údajů České školní inspekce bylo ve školním roce 2018/2019 dětí s ADHD v Česku téměř patnáct tisíc. Lidí s poruchou autistického spektra je v české populaci kolem dvou procent, každý rok se narodí patnáct set až dva tisíce takových dětí.