Lékaři bijí na poplach. Evropou se šíří nemoci, které byly v minulosti už téměř vymýcené. „Těch onemocnění je víc, ale číslem jedna jsou jednoznačně spalničky,“ říká Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí pražské Nemocnice Na Bulovce.

„Před deseti lety jsme měli deset případů za rok, vloni jich bylo přes dvě stě a letos už přes pět set.“ Podle primářky dělá lékařům velké problémy i černý kašel – dříve byly počty případů minimální, v posledních letech se počítají na stovky. „Problémem jsou také příušnice, kde frekvence výskytu kolísá v průběhu let. Přestože se proti nim očkuje, objevují se v poměrně vysokém počtu,“ dodává.

Zabijáci dnešní doby - civilizační nemoci:

Jde o život

Návrat dříve vymizelých nemocí je přitom velice nebezpečný. Řada z nich může mít těžký průběh, některé hrozí celoživotními následky a na další se dokonce umírá.

„Například spalničky nebo černý kašel jsou právě choroby s velmi těžkým průběhem,“ upozorňuje lékařka. „U spalniček se vyskytují velmi komplikované záněty plic a těžké záněty mozku, které mohou vést až k úmrtí. Černý kašel je zase nebezpečný především pro malé děti a kojence, kteří ještě nejsou očkováni.“

Může dojít až ke krvácení do mozku a následnému úmrtí, což se bohužel stalo i u nás. Příušnice neohrožují pacienta na životě, ale ovlivňují plodnost mužů.

Příčin, proč došlo k návratu těchto chorob, je podle Hany Roháčové několik: „Obecně se snižuje proočkovanost, což je velký problém a podle mě i velká chyba. Já osobně považuji očkování a antibiotika za dva nejvýznamnější milníky v lékařství vůbec. Od té doby, kdy se je podařilo zavést, zachránily miliony lidských životů. Dalším důvodem je snížená imunita, která souvisí s věkem. Po letech vyvane jak u lidí, kteří nebyli očkováni vůbec, tak u dospělých po delší době od očkování. Dříve to nevadilo, protože se tyto skupiny lidí neměly od koho nakazit. Ale pokud jsou tyto nakažlivé nemoci mezi námi, mohou se nakazit i dospělí po třicátém čtyřicátém roce věku.“

Svou roli v šíření těchto nemocí hraje ještě jeden fenomén – cestování do zemí s nízkou proočkovaností. Cestovatelé se vracejí zpátky ještě v dobrém stavu, ale onemocnění propukne až tady, což je další zdroj infekce.

Nebezpečná móda

Celou situaci komplikuje trend, kdy přibývá rodičů, kteří odmítají nechat svoje děti očkovat. Přitom by se podle odborníků měla proočkovanost populace pohybovat minimálně kolem 95 procent, v současné době je to ale jen kolem 90 procent. Důsledkem toho je i výskyt spalniček. „Očkování zachránilo miliony lidí a představa, že naše děti necháme prodělat ty nejtěžší infekce, které někdo přežije a někdo ne, je naprosto scestná,“ tvrdí primářka.

„Stejně tak mě rozčilují vize rádoby odborníků, kteří tvrdí, že je třeba děti nechat, ať si nemoc prodělají, protože poté jim už nic nehrozí. To je samozřejmě pravda, ale pouze pokud to přežijí. Nikdo z nás by přece nechtěl, abychom tu měli děti s obrnami, děti, které se dusí při černém kašli nebo při záškrtu, děti s těžkými komplikacemi při zarděnkách nebo děti mrtvě porozené.“

Na začátku byla lež

Podle Hany Roháčové tuto módu odstartoval článek, který na toto téma vyšel v renomovaném časopise, ale časem se ukázal jako lživý a podvodný. Mezitím již nabral na síle, kterou přiživují další dezinformace ze zcela neověřených zdrojů. Na internetu se také často tvrdí, že očkovací vakcíny nejsou bezpečné nebo dokonce škodlivé tím, že mohou vyvolat jiné choroby.

„Vakcíny jsou samozřejmě naprosto bezpečné,“ tvrdí lékařka. „Mohou se objevit běžné reakce, které nikomu neublíží. Převážná většina z nich jsou např. teplota nebo rozladěnost, což jsou zanedbatelné záležitosti oproti tomu, jaký efekt očkování přináší. Závažnější komplikace jsou zcela výjimečné. V případě prevence spalniček se používá živá očkovací látka, a proto se mohou objevit příznaky, které mají spalničkový průběh, ale dál se už neděje nic.“

Zkušenost prověřená časem

Vyhýbat se očkování je nebezpečný trend, kterým lidé ohrožují nejen sebe, své děti, ale i své okolí. „Bohužel jsem viděla zemřít několik lidí na infekce, které se očkují mimořádně – mám na mysli například meningokoky,“ říká lékařka. „Pokud by tento trend pokračoval a proočkovanost by se nadále snižovala, bude to znamenat velké riziko zejména pro malé děti a novorozence.“

Přitom Česká republika má podle lékařky velmi dobře propracovaný očkovací kalendář a také bohaté a velice pozitivní zkušenosti s očkováním. Vždyť naše země se zařadila mezi první státy po 2. světové válce, kde se plošně začalo s očkováním proti dětské obrně, a Československo bylo vůbec prvním státem na světě, který mohl v roce 1960 prohlásit, že se na jeho území dětská obrna nevyskytuje. Očkování ale brání i epidemiím mnoha dalších, již dříve vymýcených chorob. Pokud se nechceme vrátit do minulosti anebo opakovat situaci rozvojového světa, bez očkování to nepůjde.