„Mnoho lidí bohužel neví, o čem dárcovství a následná transplantace jsou. Známá se mne vážně ptala, jestli mi skutečně budou dávat od někoho kus kosti. Jiná si popletla darování kostní dřeně s dárcovstvím krve,“ uvádí pacientka hematoonkologické kliniky porubské fakultní nemocnice.

Leží tady během tří let podruhé. „Nejprve to byla rakovina mízních – lymfatických – uzlin. Prošla jsem si cyklem chemoterapií a už to vypadalo fajn. Za dva roky mi ale našli akutní myeloidní leukémii, rakovinu krve,“ popisuje Andrea, která před přiznáním invalidního důchodu dělala v továrně ve výrobě.

Teď ji, příjemní a profesionální zdravotníci, jak podotýká, dávají po nové sérii chemoterapií dohromady. Aby pak zvládla transplantaci. „Ta nejlepší kostní dřeň je od sourozenců. Mojí kamarádce Aničce z Valašského Meziříčí to vyšlo díky její sestře. Ale můj bratr Nikola se jako dárce nehodí,“ říká pacientka.

Kostní dřeň ji každopádně „nevymění“ v Ostravě (transplantují zde jen kmenové buňky), ale v Olomouci, Brně, Hradci Králové, Praze nebo Plzni. „Předejde tomu dlouhý proces s porovnáváním miliard buněk. Poté mi nový štěp prakticky vymýtí mou krev a vytvoří vše nové včetně krevní skupiny,“ vysvětluje.

Pět minut může zachránit život

Svůj příběh Andrea zveřejňuje nejen jako varování před rakovinou. Chce, aby byl apelem na možné dárce kostní dřeně. „Pět minut na vyšetření krve pro zařazení do registru může pro jiného znamenat záchranu. Musí to být úžasný pocit, dát tak dalšímu člověku život,“ míní bojovnice se zákeřnými chorobami.

Andrea – aktivní optimistka, jejímiž zálibami jsou papoušci a četba – se spoléhá na podporu rodiny i přátel. „Psychika je půl léčby. Já věřím, že transplantace vyjde. Že budu slavit dvoje narozeniny do roka. A že pak jednou poznám svého dárce kostní dřeně osobně a poděkuji mu, byť by byl z ciziny,“ dodává.