Dvě pětiny pacientů dokonce přiznaly, že by byly ochotny za kvalitní péčí cestovat déle než tři hodiny. „Samozřejmě to platí hlavně pro mladší pod třicet let. S rostoucím věkem ochota dojíždět za zdravotní péčí klesá,“ uvedla k tomu Jana Proboštová z agentury STEM/MARK.
Dnes přitom za lékařem cestuje jen každý devátý pacient, a to zhruba jednou za čtvrt roku.
Cvik dělá mistra
To se ale bude muset změnit, domnívá se Pavel Vepřek – poradce několika bývalých ministrů zdravotnictví a současně člen právě vznikajícího zdravotnického think-tanku Klub Mederi.
Všechny české nemocnice prý do budoucna nepřežijí. Alespoň ne v takové podobě, v jaké působí dnes. Podle Vepřeka to není ani žádoucí. „Současná nemocniční síť má totiž naprosto nevyhovující strukturu a neodpovídá potřebám současné medicíny,“ zhodnotil Vepřek. Špitály se navíc potýkají s prohlubujícími se personálními problémy.
„Takže pokud budou lidé trvat na tom, že akutní lůžková péče musí být na každém rohu, bude se její kvalita neustále zhoršovat,“ uvádí i mluvčí Klubu Mederi Marcela Alföldi Šperkerová.
Také podle ní by měly zůstat jen takové nemocnice, které mají dostatek lékařů, kvalitní vybavení a peníze na rozvoj. „Specializovaná péče by se navíc měla soustředit do zvláštních center, kde mají zdravotníci s léčením daných problémů praxi. Platí totiž po-řekadlo, že cvik dělá mistra,“ dodala Alföldi Šperkerová.
Jak by to tedy mělo vypadat? Podle Vepřeka je třeba vše lépe zorganizovat: menší špitály by měly řešit už jen ba-nální problémy. Těžší případy by měla převzít specializovaná centra. „Práce zdravotníků by se navíc měla lépe zorganizovat. Lékaři by se měli starat skutečně jen o zdravotní stav pacienta a jeho vývoj. Všechno ostatní by měly mít na starosti sestry,“ popisuje. Například v sousedním Německu je podle něj nemyslitelné, aby si museli výsledky vyšetření vytelefonovávat sami lékaři.
Lékaři nespolupracují
Nemocnice i jednotliví zdravotníci by spolu měli také začít konečně komunikovat. Ušetřila by se tím spousta práce. „To se ale dnes neděje. Pětina ambulantních specialistů vůbec nespolupracuje s okolím. Místo toho pořád dokola ošetřují ty samé pacienty, a to tak často, jak jim to dovolí seznam výkonů,“ vypichuje další problém Vepřek.
Totéž platí i pro jednotlivá oddělení v nemocnicích. „Špitály jsou nesmyslně rozdrobené na různá oddělení, která spolu nemluví. Na každém z nich je totiž primář, který chce mít své království a postele. Přitom blízké obory mají skutečně spolupracovat,“ říká.
