Virus je parazit. K přežití potřebuje hostitelskou buňku, do které pronikne, použije ke svému množení a přinutí ji tvořit další virové částice. Bez přítomnosti vhodného hostitele zaniká. Naopak bakterie to mají opačně.

„Ty na rozdíl od virů nepotřebují ke svému množení hostitelské buňky, až na výjimky do buněk nepronikají. Jsou plně životaschopné, dokážou přežít i samy, na kůži, sliznicích a typicky ve střevě, kde tvoří obrovské společenství zvané střevní mikrobiom,“ uvádí primářka Erika Czyžová, vedoucí mikrobiologické laboratoře Nemocnice Šumperk. A podotýká, že mnohé bakterie jsou pro zdravý život dokonce potřebné.

Spící vetřelec

U virů ale není prospěšnost pro napadený organismus popsána. Některé jsou velmi nebezpečné, jako např. virus eboly, jiné podstatně méně, třeba ty, které způsobují rýmu. „Nebezpečnost závisí i na aktuálním stavu imunitního systému daného jedince. Někteří lidé jsou infikováni a ani o tom nevědí, u jiných se rozvinou závažná onemocnění. Ostatně to nyní prožíváme i se SARS-CoV-2. Některé viry dokonce vloží svoji nukleovou kyselinu do naší DNA,“ upozorňuje na jejich nebezpečí docent Jiří Hrdý z Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN.

Tomu, abyste si koupání v mrazivé vodě ve zdraví užívali, předchází pozvolné otužování krok za krokem.
Jak nedat virům a bakteriím šanci: Odpověď lze najít ve studené sprše

Pokud virus nepůsobí zjevné onemocnění, může přežívat v klinicky němém, tzv. latentním stavu, kdy se množí velmi málo nebo vůbec. „Ale ani toto není pro napadenou buňku nijak výhodné. Naopak může dojít k reaktivaci infekce, kdy se opět spustí množení takového ‚spícího‘ viru. Toto období může být velmi dlouhé, někdy trvá i desítky let,“ doplňuje primářka Czyžová.

Virus se prostě takříkajíc „uklidí“ do nervových zakončení, kde přežívá a začne se aktivovat až při oslabení organismu v důsledku snížení imunity. Infekce pak může trvat buď krátce, nebo naopak dochází k dlouhodobému přežívání viru uvnitř buněk. Živý hostitel je pro virus výhodnější než masivní útok a tudíž zhroucení jeho „továrny na viry“ v důsledku smrti.

Inteligentní válka

Cílem viru je pomnožit se v našich buňkách a k tomu potřebuje, aby imunitní systém nedokázal infikované buňky rozpoznat. Právě v nich probíhá „výroba“, zde vznikají nové virové částice. Naštěstí speciální buňky našeho imunitního systému jsou schopny virem obsazené buňky rozpoznat a zničit je, čímž mu zabrání v dalším množení a v rozšiřování jeho panství.

U zdravého člověka funguje imunitní odpověď, která reaguje i přesto, že virus ještě nezná. Aktivuje se proto, že zachytila něco „cizího“. Postupně se rozvíjí i specializovaná imunitní odpověď na konkrétní virus, kdy organismus začne tvořit protilátky, které jsou přesně cílené na nového „vetřelce“. „Viry jsou ale rafinované a jsou schopny ,unikat‘ našemu imunitnímu systému například tím, že se snaží ‚neukazovat‘, že je daná buňka infikována a že v ní probíhá tvorba nových virových částic. Některé jsou rovněž schopny ‚zneužít‘ zbraní našeho vlastního imunitního systému proti nám. Některé viry podporují vznik regulačních buněk, které potlačují naší imunitní odpověď proti probíhající virové infekci. A jiné si dokonce ‚nesou‘ některé geny našeho těla k tomu, aby snižovaly účinnost imunitní odpovědi proti nim,“ popisuje inteligentní boj docent Hrdý.

Hemofilie se projevuje nedostatečnou krevní srážlivostí.
Covid trápí lidi s poruchou krve, zhoršil u nich projevy nemoci

„Pokud se ho podaří zlikvidovat, imunitní reakce se opět snižuje a v těle kolují jen paměťové protilátky, které svědčí o tom, že jsme se s infekcí setkali. I ty mohou časem vymizet, pokud se již se stejným virem nesetkáme. Jestliže dojde k nové infekci stejným typem viru, díky paměťovým protilátkám je imunitní odpověď mnohem rychlejší. Někdy je tak blesková, že nové onemocnění neboli reinfekce vůbec nevznikne. Imunitní reakce zlikviduje viry ještě předtím, než způsobí klinické příznaky. Opět ale platí, že pokud imunita nefunguje správně, virus má podstatně větší pole působnosti,“ vysvětluje primářka Czyžová.

Zásobárny mezi námi

Obecně největší problém s virovými infekcemi mají imunodeficientní pacienti, tedy ti, kteří mají imunitu v různé míře a z nejrůznějších příčin oslabenou. Oslabená imunita je podle Czyžové typická například pro pacienty s HIV nebo může být imunita oslabena záměrně, například po transplantacích, kdy jsou pacientům podávány léky, které mají za úkol snižovat odpověď organismu na novou tkáň. Vedlejším účinkem je, bohužel, snížená obranyschopnost jak proti virům, tak i bakteriím.

Imunitu posiluje pohyb i zdravá strava.
Imunitu posiluje strava a pohyb. Ale zapomínáme na důležitou věc, říká lékařka

Naopak přenašeči viru se poznají velmi těžko, nemají totiž žádné závažné projevy onemocnění. A v tom spočívá záludnost infekčních onemocnění. Jsou to totiž většinou lidé, kteří díky své dobré imunitní odpovědi dokážou množení virů „udržet“ v takových mezích, že pro ně nepředstavuje ohrožení. Přesto mohou být zdrojem infekce pro ty, jejichž imunita není tak dobrá nebo se s daným virem dosud nesetkali.

„Když současnou pandemii použijeme k zodpovězení otázky přenašečství, tak našim nástrojem je testování. Zjistíme tím přítomnost viru, konkrétně SARS-CoV-2, v daném jedinci například pomocí PCR testu. Samotné protilátky nám totiž nic neřeknou, protože se pouze dozvíme, že se pacient s daným antigenem setkal a že buď prodělal infekční onemocnění, byl jen pozitivní, anebo, že byl naočkován,“ upozorňuje na důležitost testování docent Hrdý.

Vir, nebo bakterie?

● Vir je plně závislý na metabolismu hostitelské buňky, množí se pouze poté, když do ní vnikne.
● Bakterie jsou oproti tomu schopné samostatného života včetně množení. Pro člověka jsou obvykle prospěšné.

Nejčastější cesta viru do organismu:

● vdechnutí infekčních kapének u respiračních infekcí (například chřipka, covid-19)
● požití infikované potravy nebo vody (hepatitida A, noroviry)
● přímý přenos od jiného nakaženého krví nebo jinými tělesnými sekrety (hepatitida B)
● kousnutí nakaženým hmyzem.