Budou to přitom muset udělat „ručně“. Stát totiž žádný program, který by nežádoucí účinky medikamentů automaticky zkontroloval, nezajistil. Právě to ale může podle některých farmaceutů způsobit v řadě lékáren doslova kolaps. Jejich provoz omezí i hodinové fronty.

„Z našich zkušeností totiž vyplývá, že k posouzení každého takového záznamu pacienta je třeba průměrně pět až deset minut. U komplikovanějších případů, kdy pacient užívá větší množství přípravků, se hodnocení může protáhnout až na půl hodiny,“ upozorňuje šéf Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček. Asociace podle něj zkušenosti nasbírala při poskytování svého vlastního poradenství, při kterém už prošla záznamy nejméně 60 tisíců lidí.

Vzájemnou snášenlivost medikamentů už přitom budou muset předtím prověřit také doktoři, kteří pacientům léky předepsali. Také jim tuto povinnost ukládá novela zákona o léčivech. „V praxi to tedy znamená, že lékový záznam každého pacienta se bude zkoumat v krátkém čase dvakrát. To je zbytečné a nesmyslné,“ pokračuje Dvořáček.

Část farmaceutů proto vyzývá poslance, aby své stanovisko přehodnotili a podpořili spíš senátní verzi zákona, která s povinností lékárníků kontrolovat naprosto každého pacienta nepočítá. Senátoři naopak navrhují, aby se lékárník zabýval jen takovými pacienty, kteří si to budou výslovně přát a dají k tomu předem písemný souhlas.

Placené konzultace

Jenomže s tím má problém zase Česká lékárnická komora. „Udělit předem úředně ověřený písemný souhlas bude pro značnou část populace těžko proveditelný úkon. Zvlášť pokud půjde o nemohoucí pacienty z malých vesnic, kde ani není pošta,“ namítá šéf České komory Lubomír Chudoba.

Nesouhlasí ani s tvrzením, že všem nebezpečným kombinacím zabrání sami doktoři. Ti totiž neuvidí ty medikamenty, které si lidé koupí bez receptu za své peníze. Lékový záznam totiž bude obsahovat jen přípravky, které pacientům předepsali lékaři. „Takže pokud si někdo za týden přikoupí ještě i volně prodejný lék, tak už nikdo nežádoucí reakce nezkontroluje,“ vysvětluje Chudoba.

Lékárníci navíc podle něj budou při běžném výdeji kontrolovat jen to, jestli pacient neužívá nějaký medikament skrytě dvakrát, protože mu ho předepsali dva různí lékaři pod dvěma různými názvy, nebo jestli má správně nastavené dávkování. „Podrobnější zkoumání bude mít smysl, podobně jako v zahraničí, až u takových lidí, kteří užívají pět a více léků současně. Tyto pacienty si lékárníci objednají na zvláštní konzultaci,“ uvedl Lubomír Chudoba.

Komora už prý kvůli tomu vypracovává i návrh nové úhrady, kterou by lékárníci za tuto službu dostali od pojišťoven. Vedení rezortu ale s ničím podobným nepočítá. „Neuvažujeme o tom, že by taková aktivita měla být samostatně hrazena z veřejného zdravotního pojištění,“ namítla mluvčí úřadu Gabriela Štěpanyová.

Ministerstvo podle ní ani neplánuje, že by doplnilo systém elektronického receptu, v rámci kterého mají lékové záznamy vzniknout, programem na odhalování nežádoucích reakcí. Lékárny mají podle ní vlastní systémy.

Žaloby na lékárníky

Podle právníka Jindřicha Kotrby se tím ale jednoznačně přenáší část odpovědnosti za případné poškození pacienta právě na lékárníky. „Pokud pacient prokáže, že mu lékárník zanedbáním své povinnosti způsobil újmu na zdraví, bude ho moci i žalovat,“ říká.

Pokud by šlo o těžké ublížení, hrozily by pak lékárníkovi až dva roky za mřížemi, případně zákaz činnosti. „Z titulu občanskoprávní odpovědnosti po něm může pacient vymáhat i náhradu škody,“ dodává specialista na zdravotní právo.