Poprvé v životě se ocitl v takové nadmořské výšce. Vstávali ve tři ráno, aby se dostali včas na vrchol. Za den urazili až 25 kilometrů. Spali ve stanech, přičemž teplota v noci klesala kousek nad nulu. Přesto výprava naprosto předčila Honzova očekávání. „Potvrdili jsme si, že diabetes není žádné omezení a že zvládneme to, co běžný zdravý člověk. Mnohdy i více!“ říká.

Ilustrační foto
Nový lék prodlouží diabetikům život, snižuje i riziko dalších chorob

Od ostatních turistů se lišili jen výbavou. Honza měl s sebou inzulínovou pumpu, glukagenový kit na vážnou hypoglykemii a hromadu hroznových cukrů. „V průběhu celého pobytu jsme byli měřeni senzory na kontinuální monitorování glykemie, takže jsme měli k dispozici graf, jak se glykemie vyvíjí a zároveň jsme dostávali upozornění, když trend vývoje glykemie prudce stoupal/klesal, nebo když se dostala mimo “zdravé” pásmo,“ popisuje.

Nyní by rád motivoval ostatní. „Stačí si věřit a zkoušet, potom člověk dokáže úplně všechno. Mě věřili partneři ze sanofi-aventis, díky nimž jsem se mohl této akce zúčastnit,“ říká Honza s tím, že plno diabetiků může brzdit například strach z toho, jak bude jejich tělo na nezvyklé aktivity reagovat.

Vyšetření cukrovky. Ilustrační foto.
Sedm tisíc obětí. Cukrovka zabíjí v chudších místech bez lékařů

I vy jste byl v takové nadmořské výšce poprvé v životě. Jaké to bylo?

Tělu se to první den nelíbilo, ale zvyklo si.

Kolik hodin jste denně šli?

První dva dny zhruba 12 km. Výšlap na vrchol byl 22 km a poslední den přes 25 km.

Jak moc vás na cestě omezovala vaše nemoc?

Prakticky nijak. S diabetem jsem se tak sžil, že nemůžu říct, že mě to nějak omezuje. Pumpu nosím pořád připnutou na sobě a inzulín posílám před každým jídlem nebo při korekci glykemie. Při této výpravě ale bylo důležité pracovat s basálním insulinem, abych se adaptoval na vyšší fyzickou zátěž a nadmořskou výšku. Lékaři nám pomáhali s odhadem dávkování inzulínu a radili, jak se připravit fyzickou zátěž.

Kolik léků jste s sebou měl?

Měli jsme akorát inzulin, glukagenový kit na vážnou hypoglykemii a hromadu hroznových cukrů.

Měli jste nějaká omezení? Nějaký zvláštní režim?

Víc jsem jedl a píchal do sebe méně inzulínu, protože tělo bylo stále ve fyzické zátěži nebo regeneraci.

Motivuje vás tato cesta k dalším cestovatelským akcím?

Ano, nakoplo mě to ještě víc k tomu, abych poznával svět a šířil své zážitky a entusiasmus ostatním lidem.

Ilustrační foto.
Škodlivé tuky zabíjejí méně. Češi už nejedí levné margaríny