Pomohl ovšem unikátní zákrok. V prosinci to bude pět let, co podstoupil jednu z nejnáročnějších operací v dějinách moderní české medicíny vůbec. Pan Bartoloměj totiž prodělal unikátní transplantaci pěti životně důležitých orgánů – žaludek, slinivku s dvanáctníkem, slezinu, játra a tenké střevo. Navíc se stal prvním pacientem v České republice a vlastně vůbec v celé střední Evropě, jemuž se podařilo transplantovat tenké střevo. Operace trvala deset hodin.

Jak téměř před pěti lety, krátce po operaci, řekl docent Martin Oliverius, z pražského IKEMu, výměna tenkého střeva se chystala pět let a patří k nejsložitějším z hlediska technického provedení i imunitní reakce těla.

Když Deník s Bartolomějem Peštou hovořil v předvánočním období před čtyřmi roky, měl jediné přání pod stromeček. „Abych už neměl žádné problémy, aby se to všechno usadilo,“ řekl tehdy. Byť je pod neustálým dohledem specialistů a musí dodržovat přísná životní pravidla, zatím se přání plní.

Život pod dohledem 

Operaci provedl tým specialistů 12. prosince 2014 v pražském IKEMu. Tam jezdil pan Bartoloměj zpočátku zhruba dvakrát do měsíce na pravidelné kontroly. Do nemocnice však musel také pokaždé, když se mu přitížilo či když jej potkala nenadálá viróza. To si v pražském IKEMu i několik dní poležel.

Toto nezbytné opatření platí prakticky neustále. „Do IKEMu jezdím stále pravidelně, tak jednou měsíčně nebo když nastanou nějaké nenadálé, nečekané problémy,“ potvrdil Deníku tento týden.

A různé pochutiny, které člověk běžně konzumuje, si musí odpustit. Po transplantaci je totiž nezbytná velmi přísná dieta. Nesmí totiž sníst něco, co by mohlo způsobit problémy. Nesmí uzeniny, vyvarovat se musí také třeba ovoce s různými jadérky. „Jablka třeba mohu. Ale nedávno jsem si dal banán a způsobil mi takové potíže, že jsem musel na pár dní do nemocnice,“ konstatoval už rok po operaci.

A stále platí, že by si neměl nikde dávat jídlo, to by totiž mělo být připravováno podle pravidel jeho diety. Na to dbá jeho manželka Dagmar.

Konečně mezi lidi 

Poměrně dlouhé období po operaci nemohl vyjít ven bez ochranné roušky, aby se vyhnul případné infekci. Také návštěvy přijímat nemohl, dlouhé měsíce se mohl stýkat pouze s rodinou a svými nejbližšími.

To se postupem času a dobrými výsledky různých četných vyšetření změnilo a pan Bartoloměj začal pravidelně chodit ven, i na fotbal, který je jeho životní vášní. Dlouhá léta aktivně hrál, pak trénoval. Přípravě mládeže se věnuje dodnes.

Když už konečně mohl trochu mezi lidi, na fotbal ho vždycky někdo odvezl. Dnes už chodí sám. „Tedy ne úplně sám, vezmu s sebou psa a uděláme si procházku. Je to sice skoro přes celé město, ale víceméně z kopce, takže to pohodlně dojdeme. A zpátky se vozím, to už musím autem,“ řekl Deníku.

Dokonce se začal více pohybovat po jedné stopě. „Mám elektrokolo, takže si občas na něm vyjedu, dělá mi to dobře. Normální kolo si dovolit nemohu, to bych prostě už neutáhl, takovou sílu prostě nemám.“

Jak už bylo zmíněno, nejčastěji mimo domov pobývá Bartoloměj Pešta na plánském fotbalovém stadionu. Nejen jako divák. Je zároveň trenérem mládeže, teď už se těší na start sezony, kdy bude opět trénovat místní dorostenecký tým.

Dobře i špatně

A proč dnes na otázku, jak se má, odpovídá „dobře i špatně“? „Mívám problémy, které cítím v břiše. Jsou to různé bolestivé návaly, průjmy, zničeho nic se mi udělá špatně, začínám se hodně potit. To si pak musím okamžitě lehnout a vyčkat, až to přejde,“ popsal Deníku.

„Je to právě střídavě. Někdy jsou zase dny, kdy mě netrápí vůbec nic, cítím se velmi dobře, jsem čilý, plný elánu. Prostě se snažím, přežívám,“ dodává.