I v době inkluze, kdy je snaha začlenit tyto děti do běžných tříd mateřských a základních škol, potřeba speciálních tříd ve školkách a školách stále trvá. Potřebují je například děti s těžkými vadami řeči nebo poruchami autistického spektra, které se jen obtížně začleňují do velkých kolektivů běžných tříd, kde jim učitelky nejsou ani při nejlepší vůli schopné zajistit odbornou individuální péči.

Děti s autismem jsou pro většinu lidí velkou neznámou. Přitom jsou to děti, které možná potkáváte. Děti, které svým zvláštním chováním mnohdy působí jako nevychované nebo psychicky nemocné. Děti, které se vlivem této těžké vývojové poruchy špatně orientují v našem světě, většinou nerozumí naší řeči a o své potřeby si neumí říct, neumějí si hrát, bojí se změn i cizích lidí. Děti, které přesto jako všechny jiné touží po lásce, přijetí, kamarádství a úspěchu. Výchova je pro rodiče bez odborných znalostí extrémně náročná. Právě těmto dětem se v mateřské škole Strojařů věnují speciální pedagogové a asistenti pedagogů ve třídě „Motýlci“.


Když jsem společně s Ladou Kalinovou, ředitelkou školy, vstoupil právě do třídy pro děti s autismem, byla třída prázdná. Děti byly právě na vycházce. V několika místnostech jsem viděl hračky a pomůcky jako v běžných třídách, jen jich bylo méně. Třída je rozdělena na několik pracoven, aby v nich mohla nerušeně probíhat práce s jedním dítětem. Osm dětí a čtyři pedagogové mají pro sebe k dispozici veškeré zázemí, kuchyňku, koupelnu, toalety a krásnou relaxační místnost - snoezelen. Ta dětem poskytuje bezpečné, klidné prostředí, kde mohou odpočívat, vnímat hudbu, světla, vůně i promítané pohybující se obrazy.

Pohled do jiných světů

Děti se vrací z procházky, převlékají se, chystají se k obědu. Všechno téměř v klidu. Dívám se se na holčičku, která vtrhla do třídy jako velká voda. Krásná, drobná tmavovlasá malá slečna s hlubokýma očima. Ony vůbec ty oči u všech dětí ve třídě jsou zvláštní. Jakoby se dívaly někam úplně jinam, do jiného světa. A pak najednou zlom, divokost je ta tam. V klidu si hraje v bazénu, který přetéká barevnými balónky.


Výskyt poruch autistického spektra v populaci je častější, než by se mohlo zdát. Podle posledních výzkumů trpí nějakou formou autismu jedno dítě ze 167 narozených. “Autismus je jen část osobnosti dítěte. Část, která zásadním způsobem zabarvuje každý jejich prožitek, pocit, vjem, myšlenku i emoce. Chovají se proto jinak, protože jejich mozek zpracovává informace zcela jinak než mozek nás, ‚normálních’ lidí. Ze zkušeností ale vím, že i tyto děti si chtějí hrát, kamarádit se a být milované,” popisuje Petra Filipiová, jedna z učitelek, které mají děti ve speciální třídě v MŠ Strojařů na starosti.

Viditelné úspěchy

Od roku 2015 v autistické třídě využívají v naší republice stále ještě málo využívaný, ale efektivní přístup vycházející z aplikované behaviorální analýzy (ABA). Nejdříve je třeba důkladně poznat, co dítě baví, co mu jde, pak pedagogové učí děti si o oblíbené aktivity a hračky žádat znakem, pojmenovat je, odpovídat na otázky. „Naše děti začínají mluvit, říkají svá první slova i jednoduché věty. S novými dovednostmi v oblasti sebeobsluhy a řeči postupně mizí i problémové chování a vznikají první přátelství“ dodává paní ředitelka.

Jedna z maminek, paní Srkalová, neskrývá nadšení nad pokroky svého syna. „Jestli jsme se aspoň jednou rozhodli správně, tak je to právě tato školka s touto třídou a se všemi, kdo tu s našimi dětmi pracuje. Ať to jsou paní učitelky, co na naše děti mysli 24 hodin denně, asistenti pedagogů i paní ředitelka. Za pokroky našeho syna, za ochotu i lásku a všechno, co pro nás dělají, moc děkujeme.“

A paní Chlapková, maminka drobné, usměvavé holčičky, přitakává: „Od chvíle kdy se dcerka připojila k Motýlkům, udělala veliký pokrok. Více mluví, rozrostla se jí slovní zásoba, je sebevědomější. Je adaptabilnější, dá se s ní vyjít celkem bez obav mezi lidi, do obchodu apod. To dříve bylo skoro nemožné.”


„Úspěchy jsou výsledkem celého našeho nadšeného kolektivu. Mám to štěstí, že mám stejně „posedlé“ kolegyně. Posedlé dětmi a prací, která nemá pracovní dobu. Je to nadšení, co nás spojuje. Úspěchy a pokroky dětí, jejich smích, jejich objetí a pusinky, jejich důvěra k nám, to je to, co nás nabíjí. Jedna na druhou se můžeme spolehnout,” hodnotí práci “svého” týmu Petra Filipiová a zároveň sklání hlubokou poklonu všem rodičům dětí, o něž se ve školce starají.

Příští rok mohou v MŠ Strojařů přijmout ještě 3 – 4 děti s autismem a dalšími vývojovými poruchami (vývojovou dysfázií, opožděným vývojem řeči, poruchami pozornosti. Na to, jaké cesty ke světu autistů hledají v této školce, se můžete osobně přijít podívat už ve čtvrtek 5. dubna.