Ideálním adeptem a budoucím cukrovkářem je líný člověk, který se přejídá, tloustne a ještě kouří. Pokud však současně pochází z rodiny, kde se vyskytla cukrovka, je tu už vysoké riziko, že se zařadí po bok bezmála 900 tisícům diabetiků u nás. Nejčastější cukrovkou je u nás takzvaný druhý typ, který má asi 90 procent diabetiků.

„Hovoříme-li o rizikových faktorech, je třeba rozlišovat cukrovku prvního a druhého typu. Zatímco diabetes prvního typu patří mezi autoimunitní onemocnění, na něž neexistuje žádné účinné preventivní opatření, druhý typ vzniká častěji u lidí s nestřídmým životním stylem,“ řekl Deníku Zdeněk Šumník, vedoucí lékař oddělení dětské diabetologie a endokrinologie z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN v Motole.

Za chronickou nemocí, která kosí okolo 25 tisíc Čechů ročně, tak neoddiskutovatelně stojí jak genetické vlivy, tak i nevhodný životní styl.

Přílišná čistota může být na škodu

„Diabetes prvního typu u mě propukl zničehonic v patnácti. Ztrácela jsem na váze, měla jsem neustále žízeň, cítila jsem se unavená, jakoby bez života, někdy jsem měla pocit, že špatně vidím,“ popisuje své první zkušenosti s cukrovkou Saskie.

Od roku 2008 žije s inzulínovou pumpou, i když zpočátku měla s její obsluhou značné obtíže. Nyní si ji ale nemůže vynachválit, protože díky ní může sportovat, tančit, prostě dělat téměř vše, co má ráda. Inzulín je totiž do jejího těla přidáván kontinuálně v malých, přesných dávkách na základě její denní aktivity a potřeb.

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil. Pro malé pacienty tak představuje závažný problém. Je u nich totiž větší pravděpodobnost pozdních komplikací, jako jsou například postižení ledvin, očí a nervů.

Nárůst nových případů není způsoben lepší diagnostikou, ale skutečným vzestupem počtu nemocných dětí. Příčiny současného trendu, s nímž se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit.

„Jeden z nejvíce přijímaných názorů hovoří o tom, že dnešní děti nejsou vystaveny virům, bakteriím, parazitům i běžné ‚špíně‘, jak tomu bylo v minulosti,“ uvedl Šumník a dodal, že existují zatím pouze nepřímé důkazy. Pokud by však byly pravdivé, rozhodně by neplatilo, že „čistota půl zdraví“, jak říkaly naše babičky, ale spíše „přílišná čistota škodí“.

Vyvážená strava a pohyb

Lidé se často uchylují k různým dietám a samospásným potravinovým doplňkům, vitaminům i přírodním léčitelům. Přitom základem diety je především pestrá strava založená na omezení některých nevhodných potravin, jako jsou tučné salámy a sýry nebo sladkosti.

„Zatímco u osob s diabetem prvního typu netrpících nadváhou doporučujeme běžnou racionální stravu s vynecháním rychle vstřebatelných sacharidů a omezením sladkostí, u cukrovky druhého typu se snažíme o kalorické omezení. Cílem je snížit hmotnost, což působí jako prevence zhoršování průběhu diabetu a kardiovaskulárních komplikací,“ poukazuje na rozdíly v doporučené stravě Šumník.

Vybalancovaná strava a pohyb vedoucí ke správné hmotnosti jsou tak důležitou součástí léčby každého diabetika. „Dieta by měla být šitá na míru. Je třeba věnovat pozornost dostatečnému příjmu zeleniny a ovoce. Vždy je však třeba pamatovat na množství, protože i to, co je doporučeno, může být při nadměrném příjmu nevhodné,“ uvádí dietetické zásady Jan Škrha, předseda České diabetologické společnosti.

Mezi základní léčebné metody u diabetu druhého typu tak patří i pohyb a fyzická aktivita. Obecně platí, že by měla být pravidelná, nikoli nárazová. Například běh přispívá ke zlepšení citlivosti na inzulín, kondiční cvičení je zase vhodné u starších osob, navíc napomáhá prevenci ztráty svalové síly.

Život jako každý jiný

I malým pacientům svitla naděje. Díky nové technologii i úhradě zdravotních pojišťoven se v léčbě diabetu prvního typu stále více využívají takzvané kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, jež měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného v podkoží.

Pravidelně informují o aktuálních hodnotách, jež mohou přenášet na mobilní telefon rodičům. Systém má v sobě rovněž zabudované alarmy, čímž se předchází výkyvům krevního cukru. Děti s přístrojem tak nemusejí zoufat, že by přišly o své oblíbené aktivity, a mohou dělat téměř vše, co jejich vrstevníci.

„Musím respektovat a znát své tělo více než kamarádi, všímat si varovných signálů, kontrolovat hladinu glukózy a dodávat inzulín, ale jinak si mohu dělat, co chci,“ vlévá naději do žil malým pacientům Saskia, která již deset let čelí nástrahám diabetu.