Vraťme se k nešťastné kauze štědřenec, kdy se pětiletý chlapec přiotrávil semínky a v reakci na to byl keř okamžitě pokácen. Je to podle vás adekvátní řešení?

To rozhodně ne. To by lidé nesměli mít na zahrádce durman nebo konvalinky, s dětmi bychom nesměli chodit do lesa, aby nesnědly muchomůrku nebo vraní oko, a tak dále. To je prostě příroda.

Zažil jste ve své praxi případ, kdy by otrava rostlinou měla fatální následky?

Fatální ne. Pamatuju si z doby, kdy jsem dělal na JIPu děti, které snědly semínka durmanu, a je pravda, že v některých případech u nich halucinace trvaly i tři dny. Nutno ale dodat, že v některých případech šlo už o dospívající děti, které to „ochutnaly" záměrně, chtěly si to vyzkoušet. Vzpomínám si na jeden případ, kdy jsme museli takového experimentátora dokonce přikurtovat k posteli, protože nám trvale někam odcházel.

Jak se v takových případech postupuje?

Přesně jako to bylo u onoho zmíněného chlapečka, který se otrávil štědřencem, to znamená vypumpování žaludku. Problém je, že v případě požití podobných jedovatých rostlin není k dispozici protijed, vždyť řada z nich se kdysi dokonce používala i k léčebným účelům (třeba jako součást mastí, nebo se podávala zvířatům.

Jsou podobné případy otravy rostlinami u dětí časté?

Z vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že opravdu ne. Když chcete nějaké statistiky, daleko víc je třeba opařenin od kávy, čaje nebo od vroucí polévky, a mnohem horší jsou tu i následky. A přesto nikdo netrvá na zákazu pití horkého kafe.

Otravy obecně tedy podle vás v běžném životě pro děti takovou hrozbu nepředstavují?

Samozřejmě to riziko tu je. Ale když mluvíme o otravách obecně, tak mnohem častější příčinou než rostliny bývají průmyslové výrobky. Tím myslím louhy, kyseliny, přípravky na úklid nebo praní… Jednou jsem měl ošklivý případ, kdy tatínek přinesl domů z práce odmašťovač, dítko to ochutnalo, a jelikož byla zrovna sobota a v automobilce nikdo nebyl, museli jsme zalarmovat hasiče. Nicméně i tady to dopadlo dobře.

Dá se tomu nějak zabránit?

Zajisté můžeme tvrdit, že je nutné dítě pořád hlídat. Nicméně i tak se to občas stává, a stávat bude. Děti snědí všechno, řešili jsme případy od antikoncepčních pilulek přes antidepresiva až po léky na tlak. Teď jsou prázdniny, a to se podobné případy mohou množit, protože děti bývají u dědečků a babiček, kteří už přece jen vyšli ze cviku a na rozdíl od rodičů nejsou tak ve střehu.

S prázdninami ale přichází i další komplikace, že?

Je to tak, děti se rozběhnou ze škol a mají hlavu na prázdninách, podle mých zkušeností pár dní trvá, než se zase srovnají. Prázdninové úrazy souvisí i s tím, že děti víc sportují, nebo zkoušejí sporty, k nimž normálně nemají přístup, typické jsou zlomeniny z kol, z trampolíny nebo úrazy ze skoků do vody, to může být i hodně ošklivé. Pak samozřejmě přijdou úžehy, spálení od sluníčka, a s železnou pravidelností přijdou v druhé polovině prázdnin průjmy.

Na závěr mi to nedá a musím se zeptat, co vás z dětské ordinace přivedlo do komunální politiky?

To je zajímavá otázka! On to možná málokdo ví, ale já jsem jedním z nejdéle „sloužících" zastupitelů. Po těch letech už nemám moc iluzí, nicméně zastávám názor, že je dobré být u rozhodování o věcech, které považuju za důležité ve městě, kde žiju. Ledacos se člověk dozví a může se snažit ovlivnit to, co mi přijde jako vyložený nesmysl. I proto do toho půjdu znovu.