Do výzkumu badatelů z Harvardovy univerzity a dětské nemocnice v Bostonu byly zahrnuty v rámci tohoto projektu rumunské děti, a to jak 20 dětí vyrůstajících od narození doma se svými rodiči, tak 54 sirotků z dětského domova, ve kterém se jeden ošetřovatel stará zároveň o 12 svěřenců. Z uvedených 54 sirotků bylo losem vybráno 25 dětí ve věku šest až 31 měsíců a ty byly přestěhovány do pěstounských rodin.

Všem dětem zapojeným do projektu pak byl ve věku osm až jedenáct let skenován mozek. Výsledky magnetorezonanční tomografie následně ukázaly, že ty z dětí, které žily jen v dětském domově, měly méně šedé i bílé hmoty mozkové než děti od narození vychovávané v rodinách. U skupiny sirotků, kteří byli v útlém věku přemístěni do pěstounských rodin, skenování ukázalo, že měli sice podobný objem šedé kůry mozkové jako chovanci dětských domovů, ale objem jejich bílé kůry mozkové odpovídal množství, které bylo zjištěno u dětí vychovávaných od narození u vlastních rodičů.

Osm milionů dětí v domovech

Význam těchto zjištění bude dále analyzován a vědci doufají, že přispěje k hlubšímu pochopení funkcí mozku.

Takzvaná šedá hmota mozková je místo obsahující především těla nervových buněk (neuronů). Bílá hmota je místem s větším výskytem nervovových vláken (axonů), které vedou nervové vzruchy od nervových buněk a tvoří tedy jakousi komunikační síť mozku.

Až do začátku 21. století měly rumunské dětské domovy podle DPA dosti špatnou kvalitu. Bylo zde jen málo vychovatelů na mnoho dětí. Děti měly sice dostatek jídla, oblečení i střechu nad hlavou, ale vedly život bez větší sociální interakce a podnětů. Dřívější studie s dětmi z dětských domovů nejen v Rumunsku podle DPA ukázaly, že tyto děti mívají problémy s vyjadřováním a mívají poruchy pozornosti, což se v odborné literatuře označuje zkratkou ADHS. Snahou současné rumunské vlády je podle DPA tuto situaci zlepšovat.

Podle Dětského fondu OSN (UNICEF) žije v současnosti na celém světě v dětských domovech asi osm milionů dětí.