„Máme to v rodině. A také se řídím heslem pij do polopita, jez do polosyta a vyjdou ti naplno léta," řekla před časem Valašskému deníku.

Vlastimila Češková ovšem není jediná, komu zdraví slouží navzdory vysokému věku lépe než lidem o 30 let mladším. Dokazují to i čísla největší české zdravotní pojišťovny. U té je pojištěno 618 lidí, kterým je přes sto let, mezi nimi 
i dvě 109leté ženy.

„Průměrné náklady na jednoho činí 37 383 korun. Pro srovnání: u skupiny klientů 
o dvacet let mladších jde v průměru o více než 51 tisíc korun. Důvodů může být celá řada. Jednak už samotné dosažení věkové hranice 100 let dokazuje, že takový člověk má lidově řečeno tuhý kořínek. Nemoci se ho proto drží méně než průměrné populace. Lidé 
v tomto věku už navíc také leckdy mají sami pocit, že zdravotní problémy prostě k jejich věku patří, a nechtějí zbytečně chodit k lékaři," uvádí mluvčí VZP Oldřich Tichý 
s tím, že u dvaceti klientů starších 100 let vykázali loni lékaři péči za méně než dva tisíce korun.

Prodloužit kvalitní život více lidem se snaží projekt Dlouhověkost bez léků. Vedle dvou knížek byly v jeho rámci spuštěny internetové stránky Dlouhovekostbezleku.cz.

„Loni se poprvé podařilo snížit úmrtnost na kardiovaskulární choroby pod padesát procent u mužů i u žen. Problémem zůstává, že nejsme schopni zásadním způsobem ovlivnit životní styl pacientů. Zlepšení včetně prodloužení střední délky života jde na vrub farmakoterapie a nových technologií. Farmakoterapie ale přináší řadu dalších problémů včetně nežádoucích účinků. Chtěli bychom tedy zlepšit životní styl," říká Věra Adámková, vedoucí projektu a přednostka Pracoviště preventivní kardiologie IKEM.

Jak se tedy chovat, aby člověk žil lépe a kvalitněji?

Například senioři by měli obden cvičit 30 až 45 minut. „Přitom se zásadně nepřepínat, neprovádět cviky švihem, ale tahem, dle kloubního rozsahu. Neměli by cvičit po jídle (nejdříve po 30 minutách) 
a pít se doporučuje každých 20 minut cvičení. Na závěr je vždy vhodné zařadit relaxační cviky na uvolnění a zklidnění. Preferovat by měli aerobní cvičení jako chůzi, plavání, jízdu na kole či rotopedu, tanec, jógu nebo taiči. Zaměřit by se měli také na posilovací cvičení, protože svalová síla se snižuje o 15 procent každých deset let po padesátce a o 30 procent každých deset let po sedmdesátce," radí fyzioterapeutka IKEM Kamila Zýková.

Pověry o jídle

Projekt zároveň upozorňuje na celou řadu nepodložených nebo zastaralých informací, které se v souvislosti se zdravým životním stylem rozšířily. Věra Adámková například opravuje to, že by byl olivový olej nejzdravější. „Doporučuje se jedna lžička řepkového oleje. Má totiž nejlepší poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin. Kdyby chtěl být olivový olej stejně dobrý, musel by mít čtyři- až šestkrát více omega-3 mastných kyselin," říká Adámková.

Další omyly vypočítává genetik Jaroslav Hubáček 
z IKEM. „Přes častá tvrzení nutričních poradců se v klinických studiích neprokázalo, že by běžná konzumace černého čaje či kávy (tři až čtyři šálky za den) odvodňovala organismus. Faktem také je, že špenát neobsahuje téměř žádné železo. Mýtus vznikl na základě přepsání desetinné čárky ve výsledku analýzy a udržel se po desítky let," uvádí mezi jinými mylnými domněnkami Hubáček na webových stránkách projektu.

Rekordní stáří.

Francouzští vědci: lidé se zřejmě nedožijí více než 116 let

Osaka – Jíst dobré jídlo a spát každou noc osm hodin. To je rada na dlouhověkost oficiálně nejstarší žijící ženy na světě, 116leté Japonky Misao Okawy. Je jednou ze šesti žen, které se narodily v předminulém století – další čtyři pocházejí ze Spojených států a jedna z Itálie.
„Má ráda sushi a denně jí to, co má ráda – dušené hovězí, špagety nebo sašimi (japonská lahůdka ze syrových ryb, pozn. red.)," řekla pro deník The Guardian pracovnice pečovatelského domova, kde Okawa žije už 18 let. Nejstarší žena světa prý nikdy nebyla nemocná, a když si ve 102 letech zlomila nohu při pádu, rychle se zotavila.

Z Japonska pocházel i historicky nejstarší muž světa, který zemřel před rokem ve věku 116 let. V současnosti žije v zemi vycházejícího slunce tisíc stoletých a starších obyvatel. Odborníci se domnívají, že příčinou dlouhověkosti Japonců je tradiční nízkotučná dieta, cenově dostupná zdravotní péče a poměrně vysoké penze. Další výzkumy poukazují také na to, že lidé zůstávají aktivní a tráví hodně času s rodinou a přáteli.

Zatímco ve vyspělém Japonsku lze hledat jednu z příčin dlouhověkosti právě ve vysoké životní úrovni, v pákistánském Kašmíru o něčem takovém nemůže být vůbec řeč. Přesto právě tady žije 
v každé vísce alespoň deset devadesáti- a víceletých.

Jedním z nich je Háfizulláh, který o sobě tvrdí, že je mu 132 let. Podle úřadů je mu sice „jen" 107, to ovšem nic nemění na obdivuhodném faktu, že stále chodí denně pracovat na pole. Jeho tajemství? Jí hodně čerstvé stravy, maso jen příležitostně.
„V mládí jsme jedli zeleninu a sušené ovoce. V zimě jsme ukládali sušenou zeleninu do země a v létě jsme ji vyhrabali a snědli," řekl stařec agentuře AFP. Mnozí další místní pak dík za svůj dlouhý život vzdávají životnímu prostředí.

Vesnice Čattáh, která leží ve výšce 2000 metrů nad mořem, je na půl roku odříznuta kvůli sněhu od okolního světa. Lidé tam ale žijí v čistém vzduchu, o němž si ve znečištěných pákistánských městech mohou nechat jen zdát. Podle starosty vesnice, pětasedmdesátiletého Abdula Chálida, muži i ženy ve vesnici vstávají obvykle ve čtyři hodiny ráno a až do západu slunce kácejí stromy, opravují domy a pečují o svá stáda. Těžká každodenní práce podle nich také přispívá 
k dobrému zdraví.

Ačkoliv by se při zprávách 
o prodlužující se délce života mohlo zdát, že jednou budeme žít třeba do 150, podle francouzských odborníků zřejmě věk 115 či 116 let nepřekonáme. Dokazuje to průzkum, který vědci provedli mezi nejzdatnějšími jedinci z řad sportovců a osob, které ve zdraví překročily stodesáté narozeniny. Zatímco sledovaní sportovci umírají v průměru ve věku 80 až 85 let, takzvaní superstoletí zpravidla nepřekonají věk 115 roků, uvedla agentura AFP.

Ve studii zveřejněné v americkém časopise Journal of gerontology se vědci z francouzského ústavu pro biomedicínu a epidemiologii ve sportu IRMES domnívají, že tento poznatek posiluje argumenty, že život současného člověka má své hranice.

Vědci zkoumali všech potvrzených 1205 „superstoletých", mezi nimiž bylo 125 mužů a 1080 žen, kteří zemřeli v letech 1899 až 2013. Pozorovali také přes 19 tisíc sportovců, kteří se zúčastnili olympijských her od roku 1896 a zemřeli před koncem loňského roku. Tito sportovci žili zpravidla déle než jejich příbuzní.

Podle vedoucí výzkumu Juliany Anterové-Jacquemi-nové žádný elitní sportovec navzdory zdravému životnímu stylu dodnes nepřekročil 110. rok života – ten nejstarší zemřel ve věku 105 let. U „superstoletých" doposud nikdo nebyl s to dobýt rekord dlouhověkosti Francouzky Jeanne Calmentové, která zemřela 
v roce 1997 ve věku 122 let. Jedna osoba se dožila 119 let, zbytek zemřel nejvýše ve 115 či 116 letech. Podle výzkumnice tak lidstvo patrně dospělo k fyziologickému věkovému stropu, který je dán genetickým vybavením a je ovlivňován klesající kvalitou životního prostředí.