Traduje se, že ho ve 2. stol. př. n. l. vynalezl pontský král Mithridates a podle vynálezce se mu postupně říkalo mithridat, theriacum, theriak, thyrak a nakonec dryák.

Vyráběl se z několika desítek exotických surovin a recepturu na jeho přípravu nalezneme v lékařských knihách ještě v 19. století, kdy se neobešel bez přísad jako je opium, španělské víno, kořen anděliky a kozlíku, mořskou cibuli, skořici, kardamon, myrhu, zelenou skalici, med a další.

Tento vyhlášený lék působil slovy tehdejší lékařské terminologie proti zimnici, morové ráně, nakažení žaludku, shnilé zimnici, slezinovým vředům; dále ženské nemoci hojí, krev čistí, chuť k jídlu dělají, odhání větrové nadýmání a nepříjemné oddychání, mozek, nervy a všeliké jejich nástroje čistí, dušnost odjímají, nakažené plíce hojí, škrkavky, též jiné červy moří, zrak občerstvují a bolesti očí zahání.

Postupem času nahradily univerzální dryák léky s přesně definovanými účinnými látkami, ale samotné slovo se z jazyka nevytratilo. Stalo se synonymem pro nápoj či lék nevalné chuti s problematickými účinky a výraz dryáčník pro nesolidní a nespolehlivou osobu.

Zničující vlastnosti dryáku se odrážejí také v lidových jménech rostlin – dryák lesní je jedovatá tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) se kterou se můžeme vzácně setkat i na Valašsku. Obsahuje jedovatý glykosid vincetoxin, který je toxický nejen pro člověka, ale také třeba pro ovce. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, ochrnutím centrálního nervstva a následnou zástavou dýchání. Tolita se dříve používala jako protijed při hadím uštknutí.

Rodové jméno Vincetoxicum je složeno ze slov vince = zvítězit a toxicum = jed.

Autor: Jana Tkáčiková, botanik, Muzeum regionu Valašsko, Valašské Meziříčí