Přesně popsat, jak a proč pomáhá nadávání k tomu, aby nás něco méně bolelo, stále do značné míry znamená vydat se na pole hypotéz. Pozoruhodné přitom je, že většinu hypotéz v této oblasti zpracoval jeden konkrétní vědec, britský psycholog Richard Stephens z Univerzity v Keele. 

Před více než 10 lety přišel Stephensův tým s experimentálním zjištěním, že pokud lidé ponoří ruku do ledové vody, pomůže jim nadávání méně vnímat chlad a déle snášet bolest. Jak moc to pomůže, závisí i na tom, jak často nadávají běžně - pokud klejí v jednom kuse, pomohou jim nadávky v případě bolesti méně, než když jsou v tomto směru zdrženliví.

Tzv. hypoalgetický efekt, tedy bolest oslabující účinek nadávání se přitom neváže na žádný konkrétní národní jazyk, jeho působení spočívá v tom, že umí do jisté míry měnit lidské vnímání a pocitově i lidské schopnosti. Nadávky lidi v případě náhlé bolesti zkrátka posilují. Stejný účinek mohou mít podle Stephensova experimentu i nemravná, tabuizovaná gesta.

Novotvary nefungují, chce to skutečné zaklení

V nové odborné studii na toto téma se Stephens a jeho kolegyně Olly Robertsonová zaměřili na to, co se stane, pokud během experimentu s ledovou vodou zamění určité nadávky za jiná slova - konkrétně šlo o to, co se stane, pokud v testu použijí slova neutrální nebo slova úplně smyšlená: může mít ledabylé, nahodile vytvořené slovo měřitelný účinek na snížení pocitu bolesti v lidské mysli jako zaklení?

Stephens s Robertsonovou vyzvali v tomto novém experimentu jeho 92 dobrovolných účastníků, aby ponořili ruku do studené vany s vodou udržovanou těsně nad bodem mrazu, tedy v teplotě kolem tří až pěti stupňů Celsia, a drželi ji tam tak dlouho, dokud to budou schopni snést. Během doby měli účastníci sledovat svůj srdeční tep a každé tři vteřiny náhodně opakovat jedno ze čtyř slov - vědci se tak pokoušeli zjistit, jaký účinek mohou mít tato slova jak na vnímání bolesti, tak na to, jak dlouho účastníci pokusu svou ruku v ledové vodě nakonec udrží.

Daná čtyři slova zahrnovala jak běžnou nadávku (konkrétně nejběžnější anglické zaklení "f.ck", jemuž v češtině kontextem odpovídá třeba výraz "do p.dele", popřípadě trochu hrubější "k.rva!"), tak slovo s neutrálním významem (šlo o termín, jímž měli účastníci experimentu podle své vlastní vůle popsat stůl, například tedy slovo "pevný") a dvě uměle vymyšlená slova, navržená přímo pro experiment, která se skládala z písmen různých nadávek. Jedno z těchto slov znělo "fouch" (v češtině by to mohlo být třeba "kurjau!") a mělo vyvolávat u účastníka pokusu emocionální reakci, druhý výraz byl "twizpipe" (něco jako "dvoutrubka" nebo "dubltrubka") a měl působit vtipně.

Ačkoli byly slovní novotvary navrženy tak, aby částečně připomínaly skutečné nadávky, podle experimentu se nezdálo, že by vnímání bolesti jakkoli výrazněji ovlivnily a neměly ani žádný příznivý účinek na práh bolesti a schopnost snášet bolest.

Naproti tomu běžná nadávka (ono slovo "f.ck", tedy "k.rva" či "do p.dele") zvyšovala podle experimentu práh bolesti o 32 % a schopnost snášet bolest o 33 %. Výsledky tak podpořily Stephensův předchozí výzkum, podle nějž vnímání bolesti snižuje běžné klení.

Nadávky si spojujeme s určitou emocí už od dětství

Podle vědců není takový výsledek překvapivý: "Ačkoli není zcela zřejmé, jak kletby získávají svou moc, zdá se, že to souvisí s tím, že klít se učíme už jako děti, ale současně se od dětství setkáváme s tím, že toto klení vzbuzuje odpor a negativní reakce - to přispívá k tomu, že nás používání nadávek a neslušných slov emočně vzrušuje," píšou vědci ve své práci, publikované odborným titulem Frontiers in Psychology.

Naznačuje to, že na to, jak na nás zapůsobí, když si běžně zanadáváme, má zásadní vliv to, jak a kdy jsme se těmto nadávkám přiučili. V důsledku toho se může stát, že uměle vytvořené novotvary, byť mají povrchně připomínat citovým nebo vtipným způsobem skutečné nadávky, nedokáží vnímání bolesti otupit - povrchní vlastnosti sprostých slov (jako třeba jejich zvuk) zkrátka na tišení bolesti nestačí.

"Hloubější porozumění této věci mohou přinést budoucí studie. Do té doby nám mohou současné výsledky včas připomenout, co je nejlepší si říci, kdy něco opravdu, opravdu bolí," píše k nové studii web Science Alert.