S terapeutem se může spojit telefonicky, přes Skype nebo WhatsApp, aktuální kontakt je na webu on-line služby koronavirus-psychopomoc.cz.

„Každý den nás kontaktují lidé, kteří si potřebují popovídat. S otevřením speciální on-line linky očekáváme nárůst zájmu, jednoduchý přístup a zejména služba zdarma bude pro mnoho lidí v těchto časech dostupnější,“ říká Jan Kulhánek, který působí také jako supervizor Psychoterapie Anděl Praha.

V čem může být pomoc psychologa v době koronavirové hrozby užitečná?

„Někteří lidé trpí stresem z nejisté budoucnosti nebo strachu z nákazy. Rozhovor s odborníkem pomůže najít ztracenou rovnováhu, udělat si přiměřený odstup a prožívat situace adekvátně. Strach má velké oči, když se bojíme, přeceňujeme katastrofické scénáře. Jiní lidé, zejména senioři, jsou izolovaní a osamělí, se svými starostmi nechtějí své blízké zatěžovat. Pro ně je pohovor s psychologem nejen ventil, ale i velká podpora. Někdo potřebuje praktickou radu, jak se uklidnit, když přichází panika, nebo jak zvládnout narušený spánek, terapeut může pomoci jednoduchou relaxační technikou,“ popisuje psycholog.

Mluvte s dětmi a uklidněte je

Mnoho lidí musí pracovat doma a ještě k tomu pomáhat dětem s učením nové látky. V takovém případě je podle Jana Kulhánka vhodné vyhradit si zvláštní čas na učení s dětmi a pak na práci.

„Jinak to ani nejde. Je dobré si udělat doma trochu časový plán a pracovat na něm a domlouvat ho společně se všemi členy rodiny. Někdy musí dospělý na home office navzdory nepohodlí ráno vstát brzy, aby stihl něco odpracovat před začátkem dětské domácí školy. Bývá dobré slevit ze svých nároků například na počet teplých jídel na den… Je to běh na delší trať, žádný sprint, při kterém dojdou brzy síly.“

Ne každý má ovšem na domácí vyučování čas, vlohy nebo trpělivost. Když děti stávkují a rodičům tečou nervy, je dobré, aby se nejprve všichni uklidnili, pak je třeba o učení s dětmi promluvit. „Někdy děti stávkují právě proto, že my dospělí nejsme dost trpěliví, někdy se špatně vyspaly a jindy třeba nerozumí tomu, co se po nich chce… Pokud je to lenost, nemělo by být neučení pro děti výhodnější než učení,“ radí Jan Kulhánek.

Možná vás také napadla otázka, jak dětem vysvětlit, co se kolem nás teď děje, proč nemůžou za kamarády a podobně. „Určitě je třeba s dětmi o dění kolem nás mluvit, o karanténě, rouškách, domácí škole a číslech ve zprávách – a měli bychom s návrhem na rozhovor přijít sami. Každé dítě se nezeptá, když něčemu nerozumí, zejména když z toho na něj padá úzkost. Rozhovor je individuální a záleží na věku a chápavosti dítěte, hlavní je uklidnit ho, aby se nebálo, protože je v bezpečí. Musí se ale nejprve uklidnit sami rodiče,“ nabádá odborník.

Když máme naději, vydržíme hodně

V době, kdy počty nakažených a zemřelých neustále přibývají a lidé žijí ve výjimečném režimu, je důležitý on-line kontakt s blízkými, informační dieta a zaměstnávání pozornosti něčím mimo nemoc a léčbu. Tak se dá zmírnit nával stresu. To, jaké následky může mít na psychiku člověka dlouhá izolace od společnosti a kamarádů, záleží hodně na jeho povaze.

„Jsou lidé, kteří k životu ostatní zase tolik nepotřebují, ti to budou snášet lépe. Ale i introverti se bojí, pokud se necítí být v bezpečí. U řady lidí, kteří jsou ze současné situace hodně vystresovaní, se po překonání krizového období objeví posttraumatický syndrom. Dobrá prevence je právě rozhovor s odborníkem,“ míní Jan Kulhánek.

Pokud jste psychicky v pořádku a v rámci boje s pandemií koronaviru se ocitnete v karanténě, měli byste ji bez problémů zvládnout. „Říká se, že když máme naději a víme, jaký to má smysl, vydržíme toho opravdu hodně. Naše karanténa je většinou jen nepříjemná a obvykle trvá čtrnáct dní. Delší doba už může být opravdu hodně stresující,“ říká psycholog s tím, že lidé, kteří jsou křehcí a emočně labilní, budou mnohem více ve stresu i v dnešní době.

„Ovšem jsou i opačné reakce, někteří psychicky nemocní trpí hlavně tím, že se necítí dobře mezi lidmi, že si připadají divní, nezapadají, bojí se bakterií a přehání to s hygienou – takoví lidé jsou dnes docela v pohodě, protože poprvé se nemusí oni přizpůsobovat světu, ale svět vyšel naproti jim.“

Společný nepřítel může rodinu stmelit

Zatěžkávací zkouškou v době pandemie procházejí i partnerské vztahy. Když se dostaví ponorková nemoc, vztahy se vyhrocují a není moc kam utéct. Jan Kulhánek je toho názoru, že i v malém bytě se mohou od sebe lidé částečně oddálit, najít si své soukromí. Jde to samozřejmě hůře, než když se rozcházejí do práce či do školy a provozují venku své zájmy. Pomohou sluchátka, knížka a hlavně vzájemná ohleduplnost. Nicméně připouští, že kvůli koronaviru bude docházet k častějším rozchodům.

„Některé načaté vztahy to jistě dorazí, hodně párů je zvyklých žít dost individuálně, každý po svém. To je teď problém a v takových vztazích se budou hromadit konflikty. Je to ale i příležitost pokusit se něco změnit, něco dělat jinak…“ Fakt, že lidé v jedné domácnosti jsou teď vlastně pořád pohromadě, může mít i pozitivní vliv na rodinné vztahy. Rodina si může vypěstovat zvyky – rituály společného jídla, společného hraní deskových her. Venku je společný nepřítel a ten může rodinu stmelit.

Bude hlad po mezilidském kontaktu

Nejspíše většina lidí není zvyklá pracovat z domova a home office je pro ně nový fenomén. Jak se přinutit k práci, případně, jak se na ni vůbec soustředit, když jste třeba navíc vyrušováni rodinou?

„To není opravdu jednoduché. Ideální je pokusit se s dětmi domluvit, někdy pomáhá najít si čas a dětem se opravdu věnovat, pak je zaúkolovat a pracovat. Čím jsou děti mladší, tím hůře takové domluvy fungují. Ale nejhorší bývá dělat vše napůl, napůl pracovat a napůl komunikovat s dětmi,“ varuje psycholog.

Pokud patříte k těm, kteří pracovat prostě nemohou, a čekáte, co bude, ani v tak těžké situaci byste neměli zahálet. Dělejte to, k čemu máte blízko nebo co byste si chtěl zkusit. „Nenechme si karanténu proklouznout mezi prsty, můžeme se učit cizí jazyk, číst romány, vyšívat nebo plánovat byznys, až bude lépe. Také si můžeme promluvit s psychologem, pokud máme čas a do ničeho se nemůžeme dokopat,“ doporučuje Jan Kulhánek.

Podle něj jsou obavy, jestli se bude lidem po skončení pandemie vůbec chtít do práce, zbytečné: „Myslím, že bude obecně hlad po mezilidském kontaktu. I hodně dětí tvrdí, že se nikdy netěšily do školy tak jako teď. Možná si po návratu k normálnímu životu budeme více vážit svého zdraví, vezmeme na milost očkování a budeme si více mýt ruce… Alespoň nějakou dobu. Určitě se v našem životě více zabydlí on-line svět, i když se budeme chtít potkávat naživo, na některé služby on-line už nezapomeneme, je to pohodlné.“

A dají se čekat nějaké oslavy, nebo v lidech ještě bude přetrvávat strach z nákazy a budou se bát shromažďovat? „Asi to budeme chtít dohnat, ale nebude to ze dne na den, obavy z návratu viru budou v prvních týdnech znát a opravdu dnes nikdo nedokáže odhadnout, jak rychle a zda nezvratně bude epidemie ustupovat,“ uzavírá psycholog.