Jan Pirk: žádný pacient pro nás není VIP

Kardiocentrum a Klinika kardiovaskulární chirurgie IKEMu, jichž jste přednostou, jsou výjimečné nejen v rámci našich hranic. Které u vás prováděné operace nebo léčebné postupy jsou výjimečné i celosvětově?

V současné době patříme mezi špičková pracoviště v léčbě srdečního selhání pomocí mechanických srdečních podpor. Školíme lékaře z celé Evropy a Asie, podíleli jsme se na vývoji nových modelů srdečních podpor, které se teď již budou zavádět do klinického použití.

Kromě toho také provádíme určitý typ náhrady srdeční chlopně mezi pravou síní a pravou komorou. Dělají to pouze dvě pracoviště na světě – v americkém San Diegu a u nás v IKEMu.

K náhradě se používá speciální biologický materiál, který během šesti měsíců proroste vlastní tkání pacienta, který vlastně za tu dobu získá svou vlastní funkční chlopeň (a nemá žádný cizí materiál).

Třetí věcí, ve které jsme mezi třemi pracovišti na světě, je takzvaná metoda preventivní operace u takzvaného Marfanova syndromu.

Oč přesně jde?

Jde o genetické onemocnění hlavní cévy (aorty), kdy pacienti, kteří zůstanou bez pomoci, umírají okolo pětatřicátého roku života. Příčinou je právě prasknutí aorty.

Doposud se prováděla náhrada chlopně a vzestupné části aorty, až když se tato rozšířila. To bylo nevýhodné, protože pacient měl najednou v sobě něco umělého a musel užívat léky proti srážení krve a podobně.

Nová metoda je založena na včasné operaci. Provádí se tedy ještě dříve, než dojde k nedomykavosti aortální chlopně. Co je zajímavé, že první, kdo tuto operaci podstoupil, byl právě člověk, který to všechno vymyslel. Všichni pacienti, kterým byl všitý speciální komponent (Exstent), žijí a jsou v pořádku.

V jakém věku je potřeba udělat zákrok, aby se nemoc naplno nerozvinula?

Provádí se až tehdy, kdy je aorta takzvaně dospělá, zpravidla mezi dvacátým a třicátým rokem života.

Někdo by si možná mohl myslet, že vaše zařízení není pro každého. Kdo se může stát vaším pacientem?

close zoom_in Tyto názory se zjevně tradují ještě z předrevoluční doby. Ale je to úplný nesmysl. Jsme schopni léčit každého pacienta, který o to stojí. Ať už je to dědeček z poslední šumavské vísky, nebo kdokoliv jiný. Nikoho, kdo měl zájem být u nás léčen, jsme neodmítli, byť šlo o mnohamilionové operace. Žádný pacient pro nás není VIP.

Nejhorší je, když chcete dělat něco lépe, než to normálně děláte. Protože normálně to děláte nejlépe, jak to jde. Ne že bychom se neměli co učit. Jinde ve světě si například mohou pacienti běžně vybírat, co chtějí na oběd nebo na večeři. To v českém zdravotnictví zatím nejde.

Takže zahraniční klientela není rozhodně tak početná, jak by se mohlo na první pohled zdát?

Občas se stává, že k nám zavítá někdo zvenku, ale není to časté. Ačkoliv je třeba připomenout, že západoevropská kardiochirurgie je obecně na velmi vysoké úrovni. V průměru je již dokonce lepší než ta americká. Co se týče Evropy, nejhůře jsou na tom Angličané. Pokud nemají soukromé připojištění, tak je to tam se zdravotnickou péčí úplná tragédie.

Na vašich webových stránkách je úplně prvním bodem u historie vašeho oboru uvedeno následující: „1896 Ludwig Wilhelm Carl Rehn – sutura bodné rány pravé srdeční komory." Znamená to, že za vznik kardiovaskulární chirurgie vděčíme zločinu?

Pan profesor Theodor Billroth, což byl jeden z nejslavnějších německých chirurgů (na konci 19. století, pozn. red.), řekl, že chirurg, který vztáhne ruku na srdce, ztratí úctu svých kolegů. Neboť dříve se myslelo, že rána ke svému zahojení potřebuje absolutní klid (proto se také například zlomeniny léčily sádrou). Převládala také představa, že srdce se nemůže nikdy zahojit, protože nemůže zůstat v klidu.

Připodobnil bych to k vynálezu horkovzdušného balónu, který navrhli bratři Mongolfiérové. Tehdy se také myslelo, že to nemůže nikdo přežít. Proto byli prvními pasažéry kozel a kohout. I když to přežili, vědci stále nevěřili, že to může přežít člověk. Proto také tím prvním, který následně letěl, byl na smrt odsouzený vězeň.

Jinými slovy v každém oboru je někdy potřeba zariskovat, aby se dostavil úspěch…

Samozřejmě. Navíc kdyby tehdy pan profesor Rehn (který je považován za průkopníka kardiochirurgie, poz. red.) tu pověstnou ránu na srdci nezašil, dotyčný by stejně zemřel. Takže vlastně neměl co ztratit. Ovšem kdykoliv se v medicíně dělá něco poprvé, svou kůži na trh nenese jen doktor, ale i pacient.

Která operace srdce je v dnešní době nejběžnější?

Nejběžnější v našich podmínkách je aortokoronární by-pass, což je operace pro ischemickou chorobu srdeční, kdy dochází k uzávěru věnčitých tepen a my je překlenujeme pomocí tepny z hrudníku pacienta nebo ze žíly z nohy.

Druhou nejběžnější je operace chlopní a třetí je kombinací obou zmíněných problémů. Pacient trpí jak onemocněním chlopně, tak i ischemickou chorobou srdeční.

Můžete laikovi vysvětlit, co se změnilo při provádění transplantace srdce od doby, kdy jste v roce 1991 provedl svou první?

Změnily se některé chirurgické techniky. Dříve jsme například nechávali pravou a levou síň a na ně jsme našívali srdíčko. To už se dneska nedělá a místo toho se provádí takzvaná bikavální technika, při které se odstraní celá pravá síň, nechá se zadní strana levé síně a našije se dolní a horní dutá žíla. To s sebou nese i určité výhody. Co se týče pooperační a dlouhodobé péče, byly vynalezeny další a lepší léky, které umožňují, že příjemce cizí srdce přijme. Mají také méně vedlejších účinků než dříve.

Podle tiskové zprávy IKEMu jste loni transplantovali 46 srdcí, ale prý by to mohlo být i více, kdyby bylo dostatek vhodných orgánů. Proč je jich málo?

close zoom_in Tento problém se týká celého světa. Na rozdíl třeba od ledvin, které je možné transplantovat i od osmdesátiletého člověka, musí být srdce od mladého dárce. Srdce se odebírají od zemřelých ve věku do maximálně šedesáti let. U starších lidí už není tak dobré, aby mohlo být transplantováno. Dalším problémem je společenské klima.

Ačkoliv u nás funguje systém předběžného souhlasu rodiny s darováním orgánů, ne každá rodina chápe, že je člověk mrtvý, když mu praskne céva v hlavě a zničí mu mozek. Když rodina nesouhlasí, orgány se samozřejmě neodebírají.

Co je třeba k tomu, aby to fungovalo lépe?

Je to věc osvěty a organizace odběrového programu. Mnohem lepší organizaci mají například ve Španělsku. Přestože má tato katolická země předpokládaný nesouhlas s odběrem orgánů, mají dvakrát tolik dárců než Rakousko, které je v počtu dárců hned za nimi.

Celý svůj profesní život se věnujete lidskému srdci. Kdy naposledy jste se o něm dozvěděl něco nového?

Moderní kardiochirurgie se narodila v roce 1953, kdy byl poprvé použit přístroj pro mimotělní oběh (který umožnil rozvoj kardiochirurgie). V té době byly každým rokem převratné novinky zcela zásadního významu. Nyní tuto vědu posunují dál drobné, ale stále významné změny. Například dokonalejší ochrana srdce při operaci, zdokonalená ochrana mozku či dokonalejší chlopně.

Máte přehled, jak je na tom vaše srdce?

Ano mám. Zrovna před třemi nedělemi jsem si nechal dělat zátěžový test. Šlapal jsem na kole.

Jak dopadl?

Zjistilo se, že jsem našlapal 250 watů a také že moje EKG je normální. To znamená, že můžu pořád běhat.

O vašem kladném vztahu k běhání se obecně ví. Běháte každý den?

close zoom_in Každý den se snažím nějak sportovat. Běhat, plavat či jezdit na kole. Ale někdy to pro pracovní povinnosti nestíhám.

Sám jste prohlásil, že maraton není zdravý závod, protože zátěž na organismus je větší, než na jakou je stavěný. Přesto jste ho v životě běžel několikrát. Proč?

V životě děláme spoustu nezdravých věcí. Někdo kouří a jiný uběhne třináct maratonů, třeba jako já. Proč? To se nedá říct. Ani se o tom nedá vyprávět. Maraton se musí zažít. Je to nesdělitelná zkušenost, něco ohromného.

Už jsem ale skončil, teď běhám už jen půlmaraton.

Byl jste nominován na Šarmantní osobnost roku 2015 ve stejnojmenné anketě. Vašimi soupeři ve finálové desítce jsou třeba Zlata Adamovská, Simona Stašová, Jiří Suchý nebo Ondřej Havelka. Jaké si dáváte šance na vítězství?

Přiznám se, že nemám vůbec čas se tím zabývat. Ale děkuji těm, kteří mě nominovali.

Co si vlastně představujete pod pojmem šarmantní osobnost?

Určitě je rozdíl mezi šarmantním mužem a šarmantní dámou. Přiznám se, že spíše než v mužích se vyznám v ženách, pokud tedy v něčem. A to je na dlouhé povídání. Šarmantní dáma jste třeba vy.

Děkuji za lichotku. Čím jsem si ji zasloužila?

Šarmantní dáma musí být nejen hezká, ale musí mít i ducha. Ten je někdy mnohem důležitější, než jen pěkný exteriér. A úplně nejšarmantnější je, pokud se to skloubí dohromady.

Jste dědečkem šesti vnoučat. Máte na dědečkovství vůbec čas? Případně, jak ho s vnoučaty nejraději trávíte?

Mám šest vnoučat a sedmé je na cestě. Od té doby, co jsem dědečkěm, jsem svoje priority dost přeházel. Nejvíc mi vyhovuje, když všechny můžu pozvat někam do hotelu třeba v rámci lyžování. To je pak jistota, že tam přijedou a budou tam se mnou a já si je tím pádem dostatečně užiju. To jsem také nedávno udělal a moc jsme si to užili. Někdy se s vnoučaty také učím.

Co například?

Probíráme ledacos například biologii, občanskou nauku nebo fyziku. Přiznám se ale, že fyzika mi dělá problém. Spíš mám rád matematiku, ale tu zase po mě nechtějí.

V Americe si vás často pletli s hercem Paulem Newmanem, je to tak? Jak reagovali, když jste jim řekl, že jste český kardiochirurg Pirk?

Já si vymyslel takovou průpovídku a na tento dotaz jsem odpovídal: „Víte, my v rodině jsme si všichni podobní." Samozřejmě jsem jim neříkal, že jsem z rodiny Newmanových.

Máte rád filmy s Paulem Newmanem? (Který nejradši?)

Rozhodně ano. Jeden z nejlepších je podle mě Podraz. Ten se dá vidět stále znova.

Lenka Vašková