Jiří Masopust, primář transfuzního oddělení ústecké Masarykovy nemocnice v rozhovoru srovnává stav v okolních státech a nastiňuje různé možnosti ke zlepšení.

A jak to je jinde v evropských zemích?
U nás to není tak, že by se už odmalička dětem vštěpovala důležitost dárcovství krve, ve škole se tato problematika dostala do osnov, prostě aby se o ní mluvilo. V některých zemích se na základě diskuzí ve školách i školkách pak děti doma ptají: „Maminko, tatínku, proč vy nejste dárci krve?" On je to trochu psychologický, citový nátlak, ale funguje to. V zemích, jako je Švýcarsko či Německo, má osvětu na starosti Červený kříž, který ale zároveň zajišťuje odběry a veškerou související činnost. Tedy vše, co u nás obstarávají nemocniční zařízení.

Vraťme se ale ke stavu dárcovské populace. Kde vzít nové perspektivní dárce?
Například mezi vysokoškolskými studenty. Tam je skutečně velký potenciál. Kdyby přišla jednou za rok jen třetina z těch zhruba 12 tisíc studentů, pokryli by nám čtvrtinu současných odběrů.

Kolik dnes máte v registru evidováno lidí?
V Ústí nad Labem máme přibližně tři tisíce dárců, což jsou jen necelá tři procenta zdejší populace. Snahou Evropské unie je dosáhnout minimálně tří procent, což sice jakž takž splňujeme, ale není to zcela dostatečné. Lepší by bylo čtyři a až pět procent. Ne z důvodu, že by krev vysloveně nebyla, ale rezerva dárcovského registru je malá. Když je dárců relativně málo, chodí často, třikrát a čtyřikrát do roka, ale v případě náhlé potřeby většího množství krví určité krevní skupiny není kam moc sáhnout.

Jestliže by vznikla rezerva, nechodili by dárci k odběrům tak často?
DÁRCE PŘI ODBĚRU.Ano. Líbilo by se mi, kdyby dárci plné krve chodili jen dvakrát ročně, ale mohli přijít k dalšímu odběru, v případě naší potřeby. Někdy narážíme na neochotu především menších zaměstnavatelů, protože když jim někdo chybí čtyřikrát do roka a ještě mu mají platit průměrnou mzdu, je to de facto ze strany zaměstnavatele dar zdravotnictví. Pokud by dárci jejich zaměstnanci chodili dvakrát ročně, nebyla by to pro zaměstnavatele taková zátěž. Ovšem registr dárců by musel být dvojnásobně velký oproti současnému. Pak by nebyl na dárce takový tlak. Ti ale ve velkém počtu odběrů v jednom roce vidí výhody: každý odběr znamená den placeného volna a daňovou úlevu. Tlak vyvíjejí na dárce i některé zdravotní pojišťovny, které nabízejí benefity za určitý počet odběrů v daném období.

Potřeba krve je ale podle krevních skupin různá. Která z nich má u populace největší a která nejmenší zastoupení?
Relativně největší poptávka je jednoznačně po krevní skupině 0 negativní a každoročně o letních prázdninách se po celé republice řeší její nedostatek. Protipólem jsou dárci AB pozitivní, kteří se s ohledem na spotřebu odebírají třeba jen jednou ročně. Poptávka po jednotlivých krevních skupinách se pak bohužel liší. A tak ten, kdo není tak často zván k odběru, se musí ptát, proč by měl být hendikepovaný?

Co nabízíte dárcům, kteří z uvedených důvodů nejsou tolik vytěžováni?
Snažíme se převádět tyto lidi na darování krevní plazmy, což ale samozřejmě nelze vzhledem ke kritériím u všech. Takže některé dárce zveme velmi často a některé naopak brzdíme. Ale to je nutné, aby se krev spotřebovala a zbytečně se nelikvidovala. A tak je někdy složité vše vysvětlit.

Často se mluví o přípravcích z darované krve. Které jsou ty nejčastěji vyráběné?
Z odebrané plné krve se vyrábějí transfuzní přípravky, a to červené krvinky (erytrocyty) v resuspenzním roztoku, který umožní jejich skladování až 42 dní při chladničkové teplotě, u části erytrocytových transfuzních přípravků se odstraňují bílé krvinky (leukocyty), aby se snížilo riziko potransfuzních reakcí. Dále se z plné krve vyrábí plazma, skladována může být až tři roky při teplotě pod 25 °C a krevní destičky (trombocyty), uchovávané maximálně 5 dní při pokojové teplotě. Plazma a krevní destičky se také získávají z odběrů na krevních separátorech.

V posledních letech se začalo hovořit o rostoucí spotřebě darované krve. Může za to nárůst vážných zranění a onkologicky nemocných pacientů. Jaká je měsíční spotřeba na ústeckém transfuzním oddělení?
Nedá se říci, že by v České republice v posledních letech docházelo k významnému nárůstu spotřeby transfuzních přípravků, spíše je problémem postupný pokles dárcovské základny a její stárnutí, jak jsem říkal. Spotřeba transfuzních přípravků v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem během roku kolísá, ale v průměru jde o 600 jednotek erytrocytových transfuzních přípravků, 250 jednotek plazmy a 30 léčebných dávek krevních destiček měsíčně.

KDE DAROVAT KREV?

Transfuzní oddělení Krajské zdravotní, a. s. Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., bylo založeno v roce 1949 jako součást oddělení hematologie a krevní transfuze. V roce 1992 se stalo samostatným transfuzním oddělením. V současnosti patří mezi dvě pracoviště, která v rámci Krajské zdravotní, a. s., vyrábí transfuzní přípravky a surovinu pro další výrobu. Transfuzní oddělení Masarykovy nemocnice zajišťuje a provádí odběry krve a krevních složek dárců z okresů Ústí nad Labem, Litoměřice a Teplice. Zpracovává odebranou krev a plazmu z výše uvedené spádové oblasti a navíc ještě z odběrového střediska Děčín. Svými výrobky transfuzními přípravky zásobuje Masarykovu nemocnici, Nemocnici Děčín, Nemocnici Teplice, Městskou nemocnici v Litoměřicích, Lužickou nemocnici a polikliniku, Podřipskou nemocnici v Roudnici nad Labem a Fakultní nemocnici v Motole. Provádí předoperační autologní odběry a výrobu autologních transfuzních přípravků. Dále provádí odběry plazmy, tzv. plazmaferézy a krevních destiček, tzv. trombocytaferézy. Kromě toho, že transfuzní oddělení skladuje a vydává transfuzní přípravky pro velkou spádovou oblast, dodává plazmu k průmyslovému zpracování na krevní deriváty (hlavně pro výrobu albuminu, imunoglobulinů, koncentrátů faktoru VIII a antitrombinu III), provádí imunohematologická vyšetření příjemců transfuzních přípravků a testy slučitelnosti krve příjemců s transfuzními přípravky. Transfuzní oddělení najdete v Masarykově nemocnice v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12A, 401 13 Ústí nad Labem, budova C, 2. podlaží.