Chůze je pro člověka nejharmoničtější a nejpřirozenější každodenní činností, která má na nás blahodárné účinky. Pro dítě je její zvládnutí důležitým milníkem. Naše těla se však vyvinula pro pohyb, ne pro sezení či ležení. Sedavý způsob života, který nezahrnuje adekvátní množství pohybu, vede k řadě nemocí, včetně „chronické únavy“ pohybového aparátu.

„Během života využíváme energeticky nejefektivnější schémata pohybů, která nám byla dána a aktivují se postupně hned od narození. Začínáme jednoduchým plazením, následuje lezení, pak se postavíme a rozběhneme, nekonec zvládneme i jemnou motoriku rukou. Během života jsme pak vlastní vůlí schopni tato schémata změnit, hlavně pokud se chceme naučit novým dovednostem,“ vysvětluje lékařka Marie Součková, primářka Lékařského podiatrického centra v Praze.

Vlivem prostředí, zátěže, nemoci či stáří však může náš pohybový aparát začít stávkovat. Pokud se nezaměříme na odstranění chyb a problémů, změní se tato „stávka“ v nevratnou poruchu. Jinak se bude chovat v zátěži kloub zdravý, jinak kloub vrozeně změněný, poškozený opotřebením, úrazem, zánětem, při metabolických chorobách, nadváze či v těhotenství.

„Komplexní podiatrické vyšetření se zaměřuje na vyšetření celého pohybového aparátu od prstů na nohou až k hlavě. Pokud se nám společně podaří vrátit klouby do správného postavení a zlepšit tím jejich funkci, vede to ke snížení bolesti,“ uvádí Součková.

Na klouby trpí mladí i staří

S poruchami funkce pohybového aparátu se setkávají i nejmenší děti, které mnohdy neumějí bolest vyjádřit. Někdy to může být způsobeno nadměrnou zátěží – rodiče si třeba neuvědomí, že tříleté dítko během tříkilometrové procházky sice ujde stejnou vzdálenost jako oni, ale musí naťapkat mnohem více kroků. Tím neúměrně namáhá pohybový aparát. „Nejsou-li svaly, klouby, šlachy, kosti a vazivo v optimální souhře, dochází vlivem zátěže k přetížení, změnám napětí a tlakům. Výsledkem pak může být zbytečně předčasné opotřebení,“ upozorňuje na možná rizika Součková.

Aktivity, které
nezatěžují klouby


- strečink

- plavání

- aqua aerobic

- jóga

- pilates

- jízda na kole či rotopedu

- rychlá chůze

- práce na zahradě

- procházky a výlety

S přibývajícím věkem se přidávají další zdravotní neduhy. Ubývá svalové síly, pohyby jsou pomalejší a věk se vpisuje do kostí, které jsou křehčí, díky čemuž se velmi snadno lámou, klouby jsou zase méně ohebné. Pohybový aparát navíc dostává během života nejrůznější další facky, tělesná stránka se mění, fyzička a výkonnost se vytrácejí.

Naším každodenním partnerem se tak stává bolest. Prostřednictvím jí nám organismus dává najevo, že je něco špatně. S permanentní bolestí se potýká až 83 procent starších lidí, přičemž konrétně pohybové obtíže trápí celých 42 procent z nich. Podle lékařů až polovina osob starších 80 let není kvůli problémům s pohybem schopna sejít ze schodů. Úbytek fyzických sil ke stárnutí patří, nicméně řadě problémů lze do určité míry čelit a bolesti předcházet nebo ji alespoň tlumit.

Příčiny bolesti kloubů mohou být rozmanité, proto by měl člověk při častých obtížích bezodkladně navštívit odborníka. Pan Google zkušeného doktora nenahradí, různá onemocnění totiž mohou mít velmi podobné příznaky. Například artróza a artritida se často projevují obdobně, společná je jim bolest, ztuhlost kloubu či otok. Zatímco artritida je však zánětlivé onemocnění, kdy dochází k zánětu v oblasti kloubů a k jejich degeneraci, artróza je degenerativním onemocněním, u kterého dochází k úbytku chrupavky v důsledku opotřebení. Rozdíl pozná jen doktor.

Když imunita škodí

Autoimunitní onemocnění se objevují přibližně u pěti procent lidí. Konkrétní příčinu jejich vzniku stále neznáme, imunitní systém se jednoduše řečeno obrátí proti nám samotným a napadá vlastní tkáně. „Revmatická onemocnění závisejí na působení celé řady genů, a to často v kontextu s vlivy vnějšího prostředí. Mezi nejčastější autoimunitní onemocnění kloubů patří revmatoidní artritida. Kromě bolestivých otoků se mohou projevit svalovou slabostí, kožními změnami, únavou, zvýšenými teplotami, někdy také postižením vnitřních orgánů, často ledvin, plic a srdce,“ uvádí profesor Ladislav Šenolt, vedoucí Oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu v Praze.

Počínajícím příznakem je ranní ztuhlost, která se projevuje např. nemožností sevřít prsty v pěst a často přetrvává déle než jednu hodinu. Někdy může být pro pacienta bolestivé podání ruky, potíže ale můžeme mít i s běžnými denními činnostmi, mezi které patří: otevřít PET lahev, ukrojit si chleba, odemknout klíčem dům nebo nastartovat auto. Pozvolna se obejvují bolestivé otoky nejčastěji v oblasti zápěstí, záprstních a malých ručních kloubů. Zpravidla se k několika málo kloubům přidávají postupně další a ve finále může být postižen jakýkoliv kloub. Na rozdíl od osteoartrózy vyžaduje revmatoidní artritida velmi rychlé rozpoznání a nasazení efektivní léčby, které zabraňuje rozvoji nevratného poškození.

Účinná prevence je v současné době téměř nemožná. Z velké části je vznik autoimunitních nemocí podmíněn genetickou predispozicí, ale určitý vliv mají např. hormony. Víme také, že některé faktory vnějšího prostředí mohou k propuknutí autoimunitních nemocí přispívat, jedná se o vliv kouření, stresu, některých virových infekcí atp. Proto vyškrtnutí cigaret ze života, posílení kondice, omezení stresu a dodržování správné životosprávy může být prvním krokem k celkově dobrému zdraví a možná i menšímu riziku vzniku těchto chorob.

„Revmatoidní artritida je dnes poměrně dobře léčitelná. Pokud zasáhneme včas, vyřešíme problémy u většiny pacientů. Jestliže nejsme v prvním kroku úspěšní, přidává se v další fázi biologická nebo cílená léčba. Revmatologie si zaslouží velkou pozornost, léčebné možnosti se totiž změnily k nepoznání,“ uzavírá Jakub Dvořáček, ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

Nejlepší prevencí je pohyb

Nemusíme hned skákat jako kobylka, důležité je hýbat se správně a dopřávat si pohyb pravidelně. Měl by nám vyhovovat a zároveň udržovat optimální hybnost kloubů. Ideální je chůze, která nás životem provází od prvních krůčků. Je nejméně náročná. Stačí mít kvalitní obuv a při drobných kloubních obtížích si pořídit nordic walking hole, díky kterým odlehčíme kloubům dolních končetin až o 30 procent váhy těla a nebudeme mít problémy při chůzi v nerovném terénu. Navíc při ní zapojíme do činnosti celý pohybový aparát.

Pohybovým obtížím lze do určité míry předcházet i pravidelným a hlavně správným cvičením. S tím nám pomůže fyzioterapeut. „Může nás také instruovat, jak správně zvedat břemena, jak dobře sedět, jak si vylepšit způsob chůze. Běžné aktivity lze dělat tak, že se při vhodném nastavení svalů tolik ,nenadřeme‘ a zároveň si neničíme páteř a klouby,“ podotýká Petra Placatková, vedoucí fyzioterapeutka Oddělení rehabilitace EUC Kliniky v Českých Budějovicích.

„U velké části onemocnění kloubů je vhodná cílená rehabilitace. Po vyšetření lékař každému pacientovi individuálně stanoví léčebný plán. I pokud má omezenou hybnost, například kvůli bolesti nebo svému onemocnění, a má nařízený pooperační nebo poúrazový klid, je možné terapii provádět,“ poukazuje na pozitivní vliv cíleného cvičení i lékařka Michaela Tomanová.

Výživa pro vaše klouby

Kosti a klouby ovlivňuje také správná strava, úpravou jídelníčku navíc můžeme snížit i nadváhu, což jim jen prospěje. Osteoporóze lze předcházet dostatečným příjmem vápníku, vhodné je i opatrné slunění a malé dávky vitaminu D. Svou roli mohou při rehabilitaci sehrát také výživové preparáty, jejichž efektivnost je však mnohdy sporná. Některé působí spíše psychologicky jako placebo, u dalších bylo na základě studií potvrzeno snížení bolesti i zlepšení hybnosti. Vždy ovšem záleží na tom, jaký je stupeň opotřebení kloubů.

„S postupem věku je dobré dbát na správnou výživu užíváním doplňků stravy. U sportovců je to daleko dříve, ale u běžné populace je vhodný věk kolem 35–40 let, kdy lze začít s příjmem optimálního množství kolagenu. V pozdějším věku jsou pak vhodné preparáty s glukosaminsulfátem a chondroitinsulfátem a u projevů osteoartrózy s obsahem kyseliny hyaluronové,“ doporučuje Součková.

Máte tyto příznaky?

Revmatoidní artritida – projevuje se bolestivými otoky více kloubů najednou, je to onemocnění dlouhodobé (chronické), vzniká pozvolně a nejčastěji zasahuje zápěstí, záprstní klouby a malé články prstů, začíná ale i na nožních kloubech. Koncové články prstů nepostihuje. Klouby jsou typicky po ránu nebo po delším klidu dlouho zatuhlé. Onemocnění, pokud není včas léčeno, se šíří na řadu dalších kloubů a může postihovat i některé vnitřní orgány.

Osteoartróza – postihuje jeden nebo několik málo kloubů, většinou kolena a kyčle, charakteristická je startovací bolest starších lidí při začátku chůze, kulhání, v odpoledních hodinách pak po námaze. Klid na rozdíl od revmatoidní artritidy uleví. Pokud jsou postiženy klouby rukou, nebývají to zápěstní ani záprstní klouby, ale často naopak koncové články prstů, postupně se zvětšují, bolí a na dotek jsou tuhé a citlivé.

Dna – zánět kloubu u dny probíhá jako akutní silně bolestivý záchvat nejčastěji kořenového kloubu palce nohy a hlezna, kloub je silně bolestivý, zarudlý a lesklý, postihuje častěji muže, typicky nemocné s vysokým krevním tlakem, cukrovkou a nadváhou. Objeví se náhle, zpravidla nemocného probudí v noci nad ránem.