Udržování či optimalizování osobní pohody dosahují různí lidé různými způsoby. Někteří jsou dokonce schopni i vyhledat pozitivní stránky nepříjemných událostí. Čerpají radost především ze sociálních kontaktů a usilují o určitou vyváženost v uspokojování svých potřeb. Především to znamená, že se neupínají pouze k jednomu životnímu cíli. Pokud o jeden přijdou, přesunou pozornost na cíl jiný, aniž by k tomu potřebovali antidepresiva nebo láhev vodky.

Jeden z nejdůležitějších základních kamenů osobnosti jedince je emocionální zkušenost v nejranějších fázích dětství, kdy malé dítě usiluje o vytvoření blízkého důvěryhodného vztahu. Raná vazba k milované osobě, nejčastěji je touto osobou matka, však může mít odlišnou kvalitu. Vazba v útlém dětství může být bezpečná, ale i nejistá, nespolehlivá či nenávistná. Láskyplná péče ponechává milované osobě potřebnou svobodu, raduje se z její samotné existence a nemá potřebu se jí zmocnit či využívat. V raných fázích člověka se rozhodne, nakolik bude jedinec úspěšný ve vztahu k sobě i k druhým lidem. Respekt k druhému člověku nebo spíš úcta k lidské bytosti, projevovaná soucitem, patří k nejhlubším emocionálním prožitkům, které lidstvu evoluce poskytla.

Vnitřní svět člověka, utvářený ranou zkušeností, je zakotven v průběhu celého života. Jenže u každého jedince se konkrétní vztahy organizují odlišně. Například někteří z nás považují za nejkrásnější lidské tělo, jiní dávají přednost osobnostním kvalitám. Jsou jedinci, kteří dobře rozumějí vlastním pocitům, i jedinci, kteří neumí je dešifrovat. Jestliže jedinec nerozumí sám sobě, nemůže rozumět jiným lidem. Nechápe, že i ostatní lidé mají své potřeby a dokonce i svá individuální práva.

Jedinci, kteří mají celoživotně nejasnou představu o vlastní existenci, nejspíš nenašli v raných fázích bezpečný vztah. Absence bezpečí v útlém dětství i další výchovné chyby znemožní člověku v dospělosti rozvinout schopnost vytvářet vztahy s druhými lidmi a jedinec se zaměří pouze na jednu složku své osobnosti. Nejspíš to bude ta, která mu pomohla v adaptaci na potíže ve vývoji.

Lidé bez duše

Před negativním hodnocením ho mohla ochránit například agrese, stažení se z komunikace, extrémní egocentrismus či zaměření na výkon, za který byl odměňován pozitivním přijetím v rodině. Bezcitnost a bezohlednost, orientace na vlastní tělo či konto v bance povede k nikdy nekončícím srážkám s okolním světem. S projevy stárnutí a snížením fyzických schopností či vyprázdněním konta v bance bude jedinec obtížně hledat náhradní cíl. Neexistuje profesní, zájmová či jiná sociální skupina, v níž by se lidé bez duše, tedy emocionální ztroskotanci bez schopnosti mít rád nebo respektovat práva druhého, nemohli objevit.

Potíže způsobené pandemií, která se rozšířila do všech koutů naší planety, zkomplikovaly život každé lidské bytosti. Ve snaze pomoci lidem v udržení duševního zdraví se ve všech médiích objevovala témata zaměřující se na zdravý životní styl. Víc než jindy jsou chválena vypracovaná těla, silikonová prsa, botoxové tváře a zaručené biopotraviny. Ideál spokojeného života se posunul od chutného pekáče buchet od milující a laskavé maminky k pekáči buchet na břiše. Kdo nemá vypracované tělo, jako by nežil. V představě ideální krásné muskulatury nám uniká, že vypracované svaly nezakryjí křivé nohy, spíš je zdůrazní. Býčí šíje u malého muže také nevyvolává nejestetičtější pocity a tvář, která prozrazuje nejistotu, pohrdání, falešný úsměv či předstírá neexistující emoce, plně překryje dokonale vytvarované svaly.

Pohyb ke svému životu potřebujeme. Většinu dne, na rozdíl od našich předků, prosedíme. Ovšem jedinec, který se jednostranně věnuje jen zdokonalování svalové hmoty, opomíjí kultivaci jiných stránek své osobnosti. Pevné svalstvo mu možná pomůže sehnat partnera k oplodnění, ale nepomůže mu k udržení trvalého partnerského vztahu. Také soužití s partnerem trávícím nekonečné hodiny kontrolou vlastních fyzických schopností může skončit velmi bolestivým šlápnutím na dávno zrezivělý hřebík.

Zkusme uvést tradiční příklad: Pokladní v supermarketu se těší na konec pracovní směny osm hodin. Po celou dobu sedí za pokladnou v rukavicích, které jí způsobují kožní problémy. Na obličeji má roušku, je jí horko, potí se a trpí nedostatkem kyslíku. Když tato část dne skončí, donese v upoceném levném tričku tašku s nákupem do panelákového dvoupokojového bytu, kde na ni čekají její dvě děti.

Zatímco vaří, vysává, hlídá pračku, žehlí, současně učí prvňáka písmena, sčítat i odčítat a probere témata z prvouky. Potom zkontroluje úkoly třeťáka, zopakuje s ním vyjmenovaná slova a malou násobilku. Tato činnost jí zabere několik hodin. Když konečně děti uloží do postele, přečte si esemesku od exmanžela, že ztratil práci a výživné tento měsíc nepošle. Přepočítá zůstatek na svém kvůli ošetřovnému už tak oslabeném účtu, aby si ověřila, jestli zítra dětem může koupit máslo nebo jen margarín, a naprosto vyčerpaná padá do křesla k televizi.

Čas na děti

Nejprve přemáhá spánek, ale program ji zcela probere. Na obrazovce předvádí známí sportovci cviky k posílení svalstva, aby celému světu oznámili, jak se má správně žít a jak lze kvalitně prožít pandemii. Sportovec s pevnými stehny netuší, že jeho potomek má umět vyjmenovaná slova. Otec preferující pěstování svalové hmoty nemá na své děti čas a bude se jim věnovat až za pár let po ukončení vlastní sportovní kariéry, což již dříve veřejně sdělil do médií. Neřeší, zda o něj jeho děti pak budou mít vůbec zájem. Za nejdůležitější součást své existence považuje správně prohřáté svaly a prospěch pro hýčkané tělo. Jeho vyprázdněná duše spí a nikdy se neprobudí.

Unavená účetní nemůže odložit péči a výchovu svých dětí na později, protože děti by skončily v dětském domově. Pokladní unavená z celodenního shonu jen tupě zírá. Stydí se za své ochablé svaly, odrostlé neobarvené vlasy, neudržované nehty i za botník bez značkové sportovní obuvi, poloprázdný prádelník a ošoupané kalhoty, které ještě dopne v pase. Kdo je v této situaci krásný? Kdo je skutečný hrdina? Kdo má soucit? A kdo vyjadřuje opovržení nad jinou lidskou bytostí?

Je správné, že nám sportovci ukazovali, jak v době pandemie cvičit. Ovšem kdyby jejich duše byla schopna soucitu, pochopili by snadno, že pro unavenou pokladní je jejich sebeprezentace k ničemu. Jen prohloubí zoufalství každodenního tvrdého života uprostřed všeobecného chaosu.

KAMILA HOLÁSKOVÁ je psycholožka a spisovatelka, která publikuje odborné i beletristické texty a vyučuje psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.