Viroložka Hana ZelenáViroložka Hana ZelenáZdroj: Se svolením Hany ZelenéVaše práce o virech přenášených komáry nedávno získala čestné ocenění ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Na co jste se při její tvorbě soustředili?
Viry přenášené komáry známe spíš z tropických a subtropických zemí, odkud si lidé občas přivezou exotickou infekci. Některé infekční virové choroby ale mohou přenášet i komáři žijící u nás. Zkoumali jsme proto, jaké druhy komárů u nás žijí, jaké viry obsahují a jestli infikují lidi a zvířata. Na práci jsme se podíleli s Ústavem biologie obratlovců Akademie věd České republiky ve Valticích. Činnosti jsem měly rozdělené. Oni se soustředili na hledání virů přímo v komárech, my jsme vyšetřovali vzorky u lidí a koní.

Ilustrační foto
Nebezpečná západonilská horečka má příznaky jako chřipka. Odhalí ji až testy

Jaké bylo vaše hlavní zjištění?
Z občasných případů, které jsme náhodně diagnostikovali, jsme už dřív věděli, že některé infekce přenášené komáry se u nás vyskytují. Chtěli jsme to ale udělat systematičtěji, abychom zjistili, ve kterých lokalitách a v jaké míře. Virem způsobujícím relativně těžké onemocnění je virus západonilské horečky. Vyskytuje se tu hlavně u komárů na jižní Moravě. Jedná se o běžné komáry rodu Culex, kteří jsou tímto virem nakažení v několika lokalitách. Nově byly tyto nákazy u komárů zjištěny i v jižních Čechách. A to především v oblastech, kde je hodně vodních ploch. Tito komáři totiž žijí v rákosí u rybníků, kterých je v jižních Čechách i na jižní Moravě hodně. Na to se zaměřili kolegové.

A vy na to, zda infikovaní komáři nakazili koně a lidi?
Ano. Spolupracovali jsme ze Státním veterinárním ústavem, který nám několik let poskytoval vzorky krve z koní z celé republiky. Zjišťovali jsme, jestli mají protilátky proti západonilské horečce a viru Usutu, který je s ní geneticky příbuzný. Potvrdilo se, že část koní má protilátky proti oběma těmto virům, jiní proti jednomu z nich.

A co lidé?
Kvůli zjištění, zda může konkrétní virus ohrozit lidi, se vlastně podobné výzkumy dělají. Nejvíce případů západonilské horečky byl v Evropě v roce 2018. V témže roce byly poprvé potvrzeny případy i v České republice, bohužel i s jedním úmrtím. Potvrdili jsme také infekci virem Usutu. Klinickými příznaky se tyto viry projevují jen v malém procentu. Asi devadesát procent lidí, kteří se nakazí virem západonilské horečky, totiž nemá žádné příznaky, další mají horečky a bolesti hlavy, přičemž přibližně jedno procento postihne zánět mozku a mozkových blan. Ti na to mohou i zemřít. K nám do laboratoře se proto dostanou vzorky krve od maximálně deseti procent infikovaných osob. Ostatní o tom nevědí a na odběr nejdou. Proto jsme se nyní zaměřili i na lidi zdravé a u některých protilátky zjistili.

Jak lze poznat vážné příznaky západonilské horečky?
Jsou podobné jako u klíšťové encefalitidy. Až na to, že tuto virovou infekci přenášejí komáři a nikoli klíšťata. Ty viry jsou si příbuzné a spadají do skupiny flavivirů. Může se proto stát, že člověk se západonilskou horečkou je chybně diagnostikován jako případ klíšťové encefalitidy. Běžné diagnostické metody totiž mezi těmito podobnými viry reagují zkříženě. V naší Národní referenční laboratoři pro arboviry používáme přesnější specializované metody, které tyto viry od sebe dokážou odlišit.

Pouze samice komárů sají lidskou krev, potřebují ji při produkci vajíček.
Konec záhady. Vědci už tuší, proč na někoho komáří útočí mnohem víc než na druhé

Je důležité vědět to kvůli léčbě?
Kvůli léčbě ani ne, ta je stejná, spíš z epidemiologických důvodu. Abychom věděli, co tu cirkuluje a čím se lidé mohou infikovat. Kdyby tu ty infekce byly v masovějším měřítku, bylo by nutné například testování dárců krve. U nás jsou ale raritní, proto se k podobným opatřením jako třeba v Rakousku a Itálii nepřistupuje. Ve světě jsou asi čtyři tisíce druhů komárů, u nás přibližně padesát. A jen někteří z nich dokážou infekce, většinou lehčí, přenášet. Přesto je důležité situaci sledovat.

Jak je na tom Evropa?
Do části Evropy se v souvislosti se změnami klimatu pomalu, ale jistě přesouvají komáři Aedes albopictus, kteří přenášejí horečky chikungunya a dengue. Ty každý rok celosvětově postihují asi sto milionů lidí, z nichž jich asi čtyřicet až padesát tisíc zemře. Zatímco dřív se lidé nakazili v Thajsku či Maledivách, dnes tak daleko nemusí. Tito komáři se v Evropě posouvají od Středozemního moře do vnitrozemí. Jsou třeba v Itálii či ve Španělsku. K nám se sice dostali s cestovateli nebo v kamiónech, ale zatím tu nejsou schopni přezimovat a rozmnožovat se. I to je ale třeba hlídat.