Je podle vás elektromagnetické záření mobilních technologií škodlivé?
Já jsem se ve svém filmu nepokoušela dopátrat pravdy, tomu se věnují jiní. Je celá řada studií, které to potvrzují, zatímco další jakoukoli škodlivost popírají. Já osobně žádnými problémy netrpím, ale sama vnímám, že když jsem v přírodě mimo dosah mobilních sítí, třeba u moře, cítím se lépe a dokážu se mnohem lépe koncentrovat. Nicméně díky natáčení jsem se seznámila s celou řadou lidí, kteří vykazují závažné reakce na všudypřítomné elektromagnetické vlny. Zajímaly mě jejich příběhy a zkušenosti.

Natáčela jste osudy lidí na třech kontinentech. Měly jejich příběhy něco společného?
Všichni si stěžovali na to samé: poruchy vidění, bolesti hlavy, třes, někdy epileptické záchvaty, pískání v uších. Některým, i když ne všem, se dělala vyrážka. Jedná se o symptomy, které jsou z lékařského úhlu pohledu složitě diagnostikovatelné. Potíže těchto lidí jsou pro oko nepostřehnutelné, je obtížné je uchopit.

Jeden z vašich respondentů ve filmu říká: „Jsme jako kanárci v dolech, možná jsme jen přecitlivělí, možná ovšem naše případy vysílají lidstvu varovný signál.“ Co si o těchto slovech myslíte?
V dnešní společnosti je mnoho lidí, kteří trpí syndromem vyhoření nebo stresem, drasticky přibývá onkologických pacientů. Je možné, že tyto symptomy jsou spojené s všudypřítomným elektromagnetickým zářením, my jenom ještě nevíme, jak přesně to spolu souvisí. U lidí s EHS (zkratka pro elektromagnetic hypersensitivity neboli přecitlivělost na elektromagnetické vlny, pozn. red.) se nejedná o okamžitou reakci, nýbrž o progresivní kumulativní odezvu na dlouhodobé vystavení tomuto záření. Vypustili jsme džina z láhve a už ho do ní neumíme vrátit.

Syndrom EHS není uznán jako choroba ani alergie, většina praktických lékařů tyto lidi považuje za hypochondry. Vy jste se při natáčení se spoustou z nich setkala. Měla jste pocit, že své potíže simulují?
Někteří možná působili trochu labilně, nicméně věřím jim, když říkají, že se mimo dosah mobilních sítí cítí lépe. Ale například Švéd Per Segerbäck, kterého jsem v dokumentu zachytila, je zcela racionálně smýšlející člověk, inženýr, který technologie miluje. Per pracoval před mnoha lety na vývoji smartphonů firmy Ericsson, celý jeho tým padesáti lidí onemocněl v důsledku dlouhodobého vystavení elektromagnetickému záření. Bylo jim tehdy vyplaceno odškodnění, Per je od té doby hypersenzitivní na vlnění bezdrátových přístrojů.

Právě Per v záběrech z filmu, kdy vychází z domu oděný do jakéhosi kovového mundúru, působí výstředním dojmem…
Tu kombinézu dostal od firmy Ericsson, jedná se o pracovní oděv pro lidi pohybující se v blízkosti stožárů vysokého napětí. Umísťování těchto stožárů ve městech je už dlouho regulované, protože se ví, že jejich záření je prokazatelně škodlivé. Nicméně tento oděv dokáže zadržet pouze vysokofrekvenční záření, to nízkofrekvenční neodfiltruje, takže ve městě je na nic. Spousta lidí, kteří jsou na město vázaní, se snaží dostat mimo dosah bezdrátových vln tím, že si třeba celý dům včetně oken podle principu Faradayovy klece oblepí hliníkovou fólií. Je jim to sice na nic, ale nejsou to blázni. Když člověk nikde nenachází zastání, uchyluje se k různým prostředkům.

Bregtje van der Haak (52)

Nizozemská novinářka a dokumentaristka. Vystudovala politologii a práva v Amsterdamu, New School for Research v NYC a žurnalistiku na Columbia University v New Yorku. Její dosavadní filmografie zahrnuje režii šestnácti dokumentárních snímků. Její poslední dílo Všude kolem nás (Ubiquity, 2018) o lidech trpících účinky elektromagnetického záření mobilních technologií byl uveden na letošním ročníku filmového festivalu Jeden svět v Praze. Bregtje van der Haak pracuje pro nizozemskou televizní stanici VPRO, má patnáctiletého syna a žije v Amsterdamu.

Proč se těmto lidem zdráhají odborníci uvěřit?
Jedná se o lidi, kteří se se svými problémy dostali stranou hlavního proudu. Je vidět markantní rozdíl, s nímž společnost přistupuje k lidem s EHS, oproti těm, kteří například trpí syndromem vyhoření. I u syndromu vyhoření se jedná o vágní diagnózu, jenže tito lidé bývají velice výkonní a vlivní členové společnosti, která uznává nepsaný zákon, že práce šlechtí. EHS naopak vede k tomu, že se dotyční ve snaze vymanit se z dosahu mobilních sítí stahují do ústraní, kde nemají na zbytek společnosti žádný vliv a posléze ani žádnou práci. Je to takový matrix. Druhý argument je, že často bývá pohodlnější nic nevědět.

Jak to myslíte?
Pokud uvěříme, že mobilní technologie škodí zdraví, postaví nás to před obtížné dilema, jak se k tomu postavit. Bezdrátové technologie se staly neodmyslitelnou součástí našich životů, neumíme si bez nich život vůbec představit. Jejich vývoj pokračuje mílovými kroky, jsou do něj vloženy ohromné peníze. Zdokonalují se samořídící automobily, letos má dojít k velkému rozšíření sítě 5G, která umožní další rozvoj technologií zvaných „internet of things” (internet věcí, pozn. red.).

Co přesně si máme představit pod pojmem „internet věcí”?
Jedná se o přístroje, které spolu umí komunikovat, aniž by jim člověk k tomu musel dát pokyn – například termostat. Jakmile se se svým smartphonem přiblížíte k domovu, zapne se termostat, aby v domě bylo teplo v okamžiku, kdy vejdete dovnitř. Brzy budeme žít v chytrých domech, v chytrých městech, v nichž spousta věcí bude fungovat automaticky. Chytré měřiče budou několikrát za den předávat centrále údaje ohledně spotřeby energie, aby energii mohla buď nakupovat levněji, nebo ji naopak uchovávat. Nové řady spotřebičů jsou už podobnými čidly vybavené, ale aby to všechno mohlo fungovat, je zapotřebí postavit celou řadu nových malých vysílačů 5G, které budou využívat jinou frekvenci.

I v minulosti se lidstvo muselo vypořádat s nepříjemnou pravdou ohledně věcí, které se ukázaly jako škodlivé – například cigarety. Dnes jsou ve veřejném prostoru v Evropě zakázané…
Ano, jenže zatímco kuřáky můžete zákonem jednoduše vykázat ven, všudypřítomného elektromagnetického záření se tak snadno nezbavíte. Spíš bych to přirovnala k aféře s azbestem, i tento materiál patřil k hardwaru naší společnosti, používal se při stavbě mnoha budov. Teprve později se přišlo na to, že je vysoce toxický. Společnost to pochopila a pustila se do sanace budov, ačkoli to nebyla žádná maličkost. Takže náprava možná je, ale není to jednoduché.

Věříte, že lidstvo bude ochotné omezit své mobilní technologie?
Politici by se měli zaobírat veřejným zájmem a ve veřejném zájmu jistě je, aby určité oblasti, jako například přírodní rezervace, zůstaly nepokryté mobilním signálem a aby se omezilo používání wifi v jeslích, školkách a školách, jak to už například zavedli v Belgii a ve Francii. Ostatně možnost nebýt v dosahu elektromagnetických sítí se v poslední době stává výlučným artiklem. V USA existují takzvané „detox resorty”, které využívají zejména lidé z high-tech společností. Mnozí z nich cítí, že se stávají otroky svých mobilních zařízení, a jsou ochotni zaplatit si dovolenou někde, kde se budou moci resetovat. V německém Baden-Badenu můžete třeba navštívit lázně specializované na digitální detox. Za tisíc euro na noc si tam prý užijete ničím nerušený hluboký spánek za pancéřovými dveřmi obloženými měděnými pláty, skrze něž žádné záření nepronikne.

Jak se daří lidem, o nichž jste natočila film? Je pro ně řešením útěk z civilizace?
V blízkosti civilizace se člověk elektromagnetickému záření nemá jak vyhnout. A to je problém. Já si třeba na noc vždycky wifinu vypínám, jenže když se podívám na okolní dostupné sítě, vidím kolem sebe celkem 42 různých wifin od sousedů, které samozřejmě vypnout nemůžu. A mnohé z nich jsou silnější než moje vlastní. Švéd Per Segerbäck to vyřešil tak, že se stáhl do ústraní, bydlí s rodinou uprostřed lesa a do města nejezdí. Japonka Asaka Kojima si našla partnera, který trpí stejnými příznaky, odstěhovali se spoluna malý ostrov v oceánu a pracují v hotelu, kde není bezdrátový internet. Nizozemka Anouk de Bont hledá dům v oblasti s co nejslabším signálem, internet a telefon používá pouze kabelový.

Dají se v Nizozemsku najít ještě místa mimo dosah mobilních sítí?
Celkem asi tak tři. Jedná se o málo zalidněná místa, kde se telefonním operátorům nevyplatí investovat do husté sítě vysílačů, mezi jejich průsečíky se tudíž dají najít hluchá místa. Například v provincii Groningen na severu země stojí obří teleskop, kolem nějž nesmí být pokrytí mobilními sítěmi, protože by se tyto sítě křížily s jeho komunikačním systémem. Podobná místa si můžete nalézt na smartphonu pomocí aplikace White Spots, která vyhledá vysílače ve vašem okolí včetně údaje, jak daleko jsou od vás vzdálené. Když si v aplikaci kliknete na „Get me out”, zobrazí se vám mapa světa. Bílá místa na této mapě zobrazují oblasti, které ještě nejsou pokryté internetem. Fotografka Jacqueline Hassink, která se na vývoji této aplikace podílela, tato offline místa objíždí a fotografuje, protože dříve nebo později patrně už žádná taková nebudou.

RADKA SMEJKALOVÁ