Čím se zabývá Koordinační středisko transplantací?

Naším hlavním úkolem je koordinace procesu odběru orgánů od dárce a jejich alokace nejvhodnějším příjemcům. Vedeme a spravujeme Národní transplantační registry - registr dárců, registr provedených transplantací, registr osob čekajících na transplantaci. Z hlediska systému transplantačního programu v České republice představuje KST určitý „centrální mozek", kdy jako jediní pracujeme s komplexními daty z celé republiky. Přijímáme informace o všech potenciálních dárcích v tuzemsku a zároveň vedeme čekací listiny pro celé Česko na jednotlivé orgány. Dohlížíme na to, aby bylo vše legislativně v pořádku.

Jaké další činnosti patří do vašich kompetencí?

Podstatnou část naší práce tvoří koordinace a péče o čekací listiny. Čekací listiny jsou takový dynamický registr. Každou hodinu či minutu se s nimi něco děje, stále s nimi aktivně pracujeme. Naproti tomu koordinace může být hodně nárazová. Stane se, že máme nahlášené denně tři až čtyři dárce a naopak někdy se třeba několik dnů neobjeví žádný dárce. Mimo tuto činnost zpracováváme statistická data dárcovského a transplantačního programu, poskytujeme finanční náhrady žijícím dárcům, finanční příspěvky pozůstalým. Podílíme se na vzdělávání a informovanosti odborné i laické veřejnosti. Je toho mnoho.

Co konkrétně máte na starosti vy?

Pokud nejsem ve službě, věnuji se běžné agendě. Zpracovávám informace o kontraindikacích potenciálních dárců, eviduji data o mezinárodní výměně orgánů. Pokud jsem takzvaně ve službě, zajišťuji koordinaci. V reálu to funguje tak, že vždy slouží jeden koordinátor po dobu čtyřiadvaceti hodin. Tento koordinátor přijímá informace o potenciálních dárcích z celé republiky, zároveň provádí veškerou agendu, která se týká čekacích listin. Dále komunikuje s pojišťovnami, hemodialýzami, laboratořemi a dalšími subjekty.

Čtyřiadvacetihodinová služba musí být náročná.

Je tomu tak, musíte být pořád ve střehu. Kdykoliv, během dne či noci může přijít informace o potenciálním dárci. V tuto chvíli se rozjíždí proces koordinace. Pokud je dárců více, je služba náročná, velmi ráda pak ráno předám službu kolegyni a jdu se domů vyspat.

Jaká je potřeba kvalifikace na tuto práci?

V době, kdy jsem se na tuto pozici hlásila, bylo podmínkou zdravotnické vzdělání ukončené maturitou a praktické zkušenosti z intenzivní medicíny. Koordinátor musí vidět souvislosti a musí být schopen z dostupných informací posoudit, které orgány jsou k transplantaci vhodné. Troufám si říct, že bez předchozí praxe na jednotce intenzivní péče (JIP) či anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) by nebylo možné toto povolání vykonávat. Další podmínkou jsou dobré komunikační schopnosti a znalost angličtiny.

Kdo je nejčastější dárce?

Přestože se o motorkářích říká, že jsou nejčastějšími dárci orgánů, není tomu tak. Jejich poranění bývají tak závažná, že většinou není možné orgány použít dále k transplantaci. Největší procento dárců v roce 2015 tvořili pacienti s mozkovým krvácením, u kterých byla velmi často v anamnéze diagnostikována hypertenze.

A transplantuje se spíše od živých nebo zemřelých dárců?

Převládají transplantace orgánů od zemřelých, takzvaně kadaverozních dárců. Od jednoho kadaverozního dárce lze získat až sedm orgánů k transplantaci. Žijící dárce může darovat buď párový orgán, ledvinu, plíce, nebo část orgánu, který je obnovitelný, třeba játra. V roce 2014 proběhlo 263 odběrů od zemřelých dárců a 65 odběrů od žijících dárců. Předloňský rok byl rekordní rok transplantační medicíny. Tento úspěch nás zařadil mezi pět nejaktivnějších zemí v rámci Evropy. V loňském roce bylo provedeno 246 odběrů od kadaverozních dárců a 53 odběrů od žijících dárců. Celková čísla nám ukazují, že to byl velmi úspěšný rok především pro program transplantace jater a plic. Bylo provedeno rekordních 188 transplantací jater a 34 transplantací plic.

Co se nejčastěji transplantuje?

Nejčastěji se u nás, ale i ve světě transplantují ledviny. Jedná se o párový orgán a pro transplantaci jednoho nemocného člověka stačí pouze jedna ledvina. Ledviny mají tak velký potenciál. Jeden dárce může zlepšit kvalitu života dvěma nemocným lidem.

Když máte službu a někdo nahlásí dárce, co následuje?

V České republice je legislativně zakotven princip předpokládaného souhlasu. Každý, kdo nechce po smrti své orgány darovat, má možnost se zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným darováním orgánů (NROD). Pokud nám transplantační centrum nahlásí potenciálního dárce, jako první krok provedeme ověření, zda není zapsán v tomto registru. Pokud je evidován, odběr orgánů není možný a vše končí.

A v opačném případě?

Pokud není evidován, pokračujeme v procesu koordinace. Nejprve uděláme rozvahu o vhodnosti jednotlivých orgánů k transplantaci a ověříme přítomnost možných příjemců na čekací listině. Poté nabízíme jednotlivé orgány do transplantačních center. Souběžně probíhá dokončení diagnostiky smrti mozku a vyšetřování dárce. Následuje předběžná domluva vlastního odběru. Pokud se jedná o multiorgánový odběr, je možné, že se na sále sejdou až čtyři týmy z různých center. Toto je potřeba časově velmi dobře naplánovat.

Máte stanovený klíč, jak orgány nabízet?

Ano, jsou pevně stanovená pravidla. Pro každý orgán je to trošku jiné. Pokud bych vše měla shrnout, vždy záleží na krevní skupině, urgentnosti čekatele, době čekání, u některých orgánů na váhovém a velikostním poměru mezi dárcem a příjemcem. Těchto faktorů je mnoho. Výběr a příprava příjemců na srdce, plíce, játra, slinivku a tenké střevo probíhá před odběrem. U ledvin je to jiné. Tam vybíráme nejvhodnějšího příjemce až po odběru. Opět rozhoduje několik parametrů - z nejzásadnějších jde o krevní skupinu, dobu čekání, imunologickou shodu mezi dárcem a příjemcem a několik dalších medicínských kritérií.

V jakém časovém horizontu tato akce trvá?

Délka celého procesu se případ od případu velmi liší. Záleží na tom, zda je již dokončena diagnostika smrti mozku, zda již lékař hovořil s rodinou, kolik vyšetření je potřeba ještě doplnit. Někdy je celá „akce" tak rychlá, že během dvou až čtyř hodin je vše domluvené a přistupuje se k odběru orgánů. Ale samozřejmě může docházet i k prodlevám, kdy se čeká na doplnění vyšetření nebo máme komplikovaného příjemce na některý z orgánů, u kterého je nutná speciální příprava. Limitující je i dostupnost operačního sálu nebo týmu. V těchto případech se celý proces může velmi prodloužit. Ale obecně se dá říci, že během 24 hodin je celý proces hotov i s transplantacemi.

Jak je to s dárcovstvím a spoluprací se zahraničím v oblasti výměny orgánů?

Globálně je orgánů nedostatek. I přesto se může stát, že máme k dispozici orgán, pro který nenalezneme v tuzemsku vhodného příjemce. A to je pole pro mezinárodní výměnu orgánů. Takový orgán může být podle legislativy nabídnut do zahraničí. Zároveň pokud máme urgentního pacienta v ohrožení života a nemáme dostupný orgán v ČR, můžeme poptávat tento orgán v zahraničí. Nejlepší systém kooperace je zatím nastaven se Slovenskem. V současné době používáme pro mezinárodní výměnu internetový portál FOEDUS.

Nemáte problém se syndromem vyhoření?

Pozice národního koordinátora je jiná než na centrech, kde koordinátoři komunikují s lékaři a jsou v osobním kontaktu s příjemcem. My se s nimi nesetkáváme, pracujeme pouze s daty. Pacienty a jejich příběhy známe pouze virtuálně, takzvaně na papíře. Jsme trochu od celé emocionální roviny oproštěny. Je to jiné, než když jsme dříve pracovaly jako sestřičky a byly v každodenním kontaktu s lékaři, nemocnými a jejich rodinami. Nicméně i zde o sebe musíme pečovat a udržovat své duševní zdraví.

Vrátila byste se zpátky na hematoonkologii?

Na hematoonkologii jsem strávila dvanáct let, člověk tam viděl a zažil mnoho smutných a neuvěřitelných příběhů. Práce byla velmi náročná, ale zajímavá. Byl tam dobrý kolektiv. Bylo pro mne obtížné odejít, ale musela jsem ze zdravotních důvodů. Dnes už bych se nevrátila, jsem spokojená na místě, kde jsem nyní. Na začátku celého procesu koordinace je sice smrt člověka, ale na konci můžete vidět i několik zachráněných životů. A to je asi to, co mé práci dává náboj a kde vidím smysl.

Dana VašíčkováVystudovala grafickou průmyslovku, obor polygrafie. Pak ji ale osud zavál do zdravotnictví. Absolvovala pomaturitní dvouleté studium, obor všeobecná sestra. Následoval jednoroční kurz kardiologie pro sestry na jednotkách intenzivní péče, specializační studium ARIP a bakalářské studium na 3. lékařské fakultě UK, program Ošetřovatelství - Zdravotní vědy.

Praktické zkušenosti získala v Ústavu hematologie a krevní transfuze - na lůžkovém oddělení, jednotce intenzivní péče a transplantační jednotce. V Koordinačním středisku transplantací (KST) pracuje jako národní koordinátor transplantací od července 2008, od roku 2014 zastává funkci vedoucího koordinátora. Ve volném čase ráda cestuje, má ráda hory a vše s nimi spojené.