S celosvětovým úsilím o potlačení pandemie COVID-19 se vědci zajímají pochopitelně také o to, v jaké fázi nemoci jsou pacienti s touto diagnózou nejvíce nakažliví. Podle nové studie, zahrnující devět lidí, kteří se nakazili virem SARS-CoV-2 (oním novým typem koronaviru, jenž způsobuje nemoc COVID-19), jsou lidé nejvíce nakažliví ještě předtím, než se u nich objeví první příznaky, a potom v prvním týdnu nemoci. Informuje o tom web Science News.

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Infekční viry se podařilo izolovat z výtěrů v nosu (v 17 procentech) a ze vzorků hlenu (více než 83 procent) během prvního týdne od projevů nákazy.

"Pacientům se vytvářely v nose a v krku tisíce až miliony virů, asi tisíckrát více, než kolik se jich objevilo u pacientů se SARS," uvedl Clemens Wendtner, ředitel oddělení infekčních chorob a tropického lékařství mnichovské fakultní kliniky Schwabing. Toto velké množství virů může pomoci při hledání odpovědi na to, proč je nový koronavirus tak nakažlivý. 

Vědci diagnostikovali zmíněných devět pacientů až nějakou blíže neurčenou dobu poté, co se tito lidé nakazili novým typem koronaviru, takže vědci zatím nevědí přesně, v jaké fázi začnou nakažení lidé virus šířit na další osoby. 

Po osmi dnech od prvního projevu příznaků nemoci však mohli vědci sice ještě stále detekovat ve výtěrech a vzorcích pacientů genetický materiál viru, tedy jeho RNA, ale už tam nenacházeli infekční viry. "To naznačuje, že protilátky, které imunitní systém těla vytváří proti SARS-CoV-2, ničí viry, které se dostanou z buněk," uvádí podle webu Science News Wendtner.

Kdy člověk není většinou nakažlivý

"Nalezení RNA (ribonukleové kyseliny) nebo zbytků viru ve výtěru či vzorku nezaručuje, že virus je živý či infekční," říká Ali Khan, děkan fakuly veřejného zdraví Nebraské univerzity, který se na nové studii nepodílel. "Bohužel, ve fázi, kdy jste jen mírně nemocní nebo po prvních příznacích, produkujete spoustu virů. To vysvětluje, proč v našich komunitách vidíme tolik nákazy," uvedl.

Povzbudivou zprávou naproti tomu je, že ve chvíli, kdy tělo zapojí do boje výrobu protilátek, začne počet infekčních virů klesat. "To znamená, že asi po 10 dnech už pravděpodobně nebudete moci nakazit další lidi," vysvětluje Khan.

Dodává také, že jiné studie naznačují, že lidé s velmi mírnou nebo asymptomatickou nákazou nešíří tolik viru a přenos nákazy od nich na další lidi není tak pravděpodobný jako u vážnějších případů.

Wendtner a jeho kolegové prováděli u svých devíti pacientů během jejich pobytu v nemocnici každé ráno testy, spojené s odebráním vzorků krve, moče a stolice a dále s nosními a krčními výtěry. Také je žádali, aby jim vykašlali sputum nebo hlen. "Učili jsme se za pochodu spolu s pacienty, protože ani my jsme nevěděli, kdy bude nejlepší a nejbezpečnější čas pro jejich propuštění," uvádí Wendtner.

Viry z nosu a krku se ve vysokém množství uvolňovaly velmi záhy po nakažení - v době testů už dosáhla produkce virů v horních cestách dýchacích u většiny pacientů vrcholu. Nová studie také naznačila, že jak infekce postupuje, virus se přesouvá hlouběji do plic.

Tým nikdy nenalezl důkazy o viru v krvi nebo v moči. Ve vzorcích stolice sice vědci virovou RNA detekovali, ale ani tam se neobjevil žádný infekční virus. To naznačuje, že virus se  stolicí nešíří, nebo o tom alespoň není znám žádný doklad.

K nákaze stačilo kýchnutí a potřesení rukou

Všech devět testovaných pacientů pracovalo u prodejce automobilů Webasto ve městě Stockdorf. Nakaženi byli od jednho ze svých spolupracovníků, muže označovaného jako Pacient 1. Ten zřejmě chytil virus od svého obchodního kolegy ze Šanghaje, který se v Německu v lednu zúčastnil série obchodních schůzek. Jak Pacient 1, tak jeho šanghajský kolega roznášeli infekci ještě předtím, než se u nich objevily první příznaky onemocnění.

Když pak zdravotníci testovali ostatní zaměstnance společnosti, izolovali účastníky studie na mnichovské klinice. V jednom případě se jim podařilo prokázat, že k nákaze došlo proto, že Pacient 1 během setkání s další osobou kýchl. "To k infekci stačilo," říká Wendtner.

V ostatních případech šlo podle jeho slov o běžné obchodní schůzky, jejichž účastníci spolu seděli hodinu až půldruhé hodiny u stolu nebo u počítače, přičemž jediným fyzickým kontaktem bylo potřesení rukou. "Infekčnost je poměrně vysoká," připouští Wendtner.

Většina nakažených dostala kašel, horečka se objevila pouze u dvou. Většina příznaků byla mírná, u jedné osoby se nemoc nevyvinula vůbec. Jeden pacient však nákazu odnesl těžkým zápalem plic.

Dva z devíti nakažených dostali rýmu, která byla už dříve ohlášena jako poměrně vzácný příznak COVID-19. Další čtyři měli ucpané nosy a uváděli pocity nechutenství a neschopnosti cítit pachy.

"U všech našich pacientů se to vyjasnilo, ale asi dva týdny se necítili příjemně. Když nedokážete cítit chuť, je vám jedno, že si k jídlu objednáte, co chcete, prostě na tom najednou nezáleží," dodal Wendtner.

Nedostatek vnímavosti k zápachu a chuti se podle něj projevil také u některých pacientů se SARS v roce 2003. Naznačuje to, že virus může kromě vyvolání otoku v nose také infikovat nervové buňky odpovědné za identifikaci pachů. 

Nakažený? Aspoň dva týdny v karanténě

Pacienti zařazení do studie začali vytvářet protilátky proti viru přibližně šest až 12 dnů poté, co se u nich objevily první příznaky. Jakmile se jejich produkce "rozběhla", přestali vykazovat infekční virus, byť vědci stále ještě detekovali vysokou hladinu virové RNA v hlenu a v nosních a krčních výtěrech. 

Extrémní nakažlivost virem nicméně znamená, že lidé by se v aktuální situaci neměli shromažďovat. Pokud se u nich projevila nákaza, neměli by být propuštěni z karantény dříve než po dvou týdnech. "Čtrnáct dnů tvoří bezpečnou a jednoduchou hranici. Možná, že je to bezpečné už po deseti dnech, ale v tom případě je potřeba prokázat, že už se u nich vyvinuly neutralizující protilátky. A testy na protilátky bohužel nejsou široce dostupné," dodává Wendtner.

Koronavirus v Česku