Nedávno si v Nemocnici Boskovice připsal už třístý odběr. A to je úctyhodné číslo. „Z rozhovoru do novin jsem hodně nervózní. Na takovou pozornost nejsem zvyklý. Vždyť nedělám nic světového. Podobných dobrovolných dárců krve je spousta,“ říká pětapadesátiletý drobný muž.

Poprvé daroval krev po vojně, společně s dalšími kamarády z Olomučan. „Pak už jsem chodil pravidelně. Krev dávám čtyřikrát do roka. Později jsem začal i s odběry krevní plazmy. Medicína jde dopředu, ale krev je stále nenahraditelná. Vím, že tím mohou pomoci lidem v ohrožení života, tak chodím. Dokud jsem zdravý, rád mezi dobrovolnými dárci zůstanu co nejdéle. Mám dobrého zaměstnavatele, který mi to umožňuje. Díky pravidelným odběrům mám také přehled o svém zdravotním stavu,“ říká Kraus.

Statistiku odběrů si prý nevede. „V létě přišla paní primářka a řekla mi, že další odběr bude jubilejní, třístý. Vedení města a zástupci nemocnice mi poděkovali. Čísla ale upřímně nesleduji. Dělám to proto, že mohu někomu pomoci, to je celé. Člověk také nikdy neví, kdy může sám cizí krev potřebovat,“ ví dárce, jehož velkým koníčkem je chůze. Pěšky vyráží jednou dvakrát do roka darovat krev i do boskovické nemocnice. Tam a zpátky sedmdesát kilometrů.

Dárce, turista, jeskyňář i výtvarník
· Ivo Kraus má 55 let, dva syny a žije v Olomučanech na Blanensku. Živí se jako technik.
· Velkým koníčkem je pro něj chůze. Pěšky chodí za každého počasí do práce. Tam a zpět to má 14 kilometrů.
· Jednou dvakrát do roka vyrazí darovat krev pěšky i do boskovické nemocnice. Ujde při tom zhruba 70 kilometrů.
· Kreslí také krajinu a věnuje se amatérsky speleologii.S přáteli zkoumá podzemí v okolí Vilémovic.

Podle primářky transfúzního oddělení Nemocnice Boskovice Olgy Klímové je ochota dobrovolných dárců krve a krevní plazmy nesmírně důležitá. „Krev je neustále potřeba. Nemůžeme si ji vyrobit. Jsme rádi za každého dlouhodobého dárce, který chodí pravidelně,“ říká Klímová. Loni na tamním transfuzním oddělení provedli přes pět tisíc odběrů a evidovali 2 124 dárců.

Jedním z nich je i dvaašedesátiletý Alois Hložek z Okrouhlé na Blanensku. S darováním krve začal na vysoké škole. „První popud přišel asi v době, kdy mi onemocněla maminka. Musela na operaci a potřebovala krev. To jsem ještě chodil na průmyslovku. Neměl jsem osmnáct, tak jsem nemohl pomoci. Dárcem jsem se stal až na vysoké škole,“ popisuje Hložek.